| Reverendus Dominus Josef Alois Kouble | |
|---|---|
| římskokatolický kněz | |
 R.D. Josef Kouble | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 25. srpna 1849 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. srpna 1825 |
| Místo narození | Bozkov Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Datum úmrtí | 7. července 1886 (ve věku 60 let) |
| Místo úmrtí | Bozkov Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Povolání | spisovatel a katolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Alois Kouble (3. srpna 1825, Bozkov[1] – 7. července, 1886 tamtéž) byl český římskokatolický kněz, spisovatel-humorista a organizátor kulturního života v Podkrkonoší. Dlouhodobě řídil divadlo ve Vysokém nad Jizerou. Psal povídky a epigramy. Sbíral nářečí místních obyvatel. Jeho životní příběh a dílo inspirovaly mimo jiné Karla Václava Raise a Antala Staška.
Život
Narodil se v Bozkově u Semil v domě č. 100. Vystudoval jičínské gymnázium. Potom studoval bohosloví v Praze a Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 25. srpna 1849.[2]
Dlouhodobě působil jako kaplan ve Vysokém nad Jizerou, kde aktivně podporoval českou kulturu. Roku 1856 byl zvolen ředitelem místního divadla a tuto funkci zastával osmnáct let. Nakupoval a půjčoval knihy a časopisy. Naslouchal horalům, zapisoval si jejich nářečí[3] a svou sbírku uveřejnil v Časopise Musea království Českého; tím zachránil řadu výrazů před zapomenutím. Z jeho práce později čerpali spisovatelé Karel Václav Rais a Antal Stašek nebo autor slovníku František Štěpán Kott.[2]
Později se stal farářem v Osečné, Příchovicích a Semilech. Nakonec se vrátil jako farář do rodného Bozkova,[3] kde zemřel 7. července 1886 na „ochrnutí mozku“ (cévní mozkovou příhodu).[4]
Dílo
Jako spisovatel byl především humorista.[2] Některé texty publikoval pod pseudonymy: Boskovský, Josef z Hor, Kuba nebo Josef Kovářů.
V době Bachova absolutismu vydával spolu s Fr. Drahoňovským ručně psaný časopis Ježek po srsti a proti srsti; jejich sbírku dlouhá léta uchovával učitel Mařatka ve Staré Vsi u Vysokého.[3]
Roku 1860 s Drahoňovským sestavil humoristický almanach Krakonoš a vydal jej ve Vilímkově nakladatelství. Přispěl do něj jednou ze svých nejlepších prací, humoreskou Se sněhem spadlý ženich.[2]
Velmi vlivnou prací byl jeho článek Podřečí severních Čech, který vyšel spolu s dodatky v Časopise Musea království Českého r. 1864.[5] Jak již bylo zmíněno, využíval nářeční prvky z této sbírky např. Karel Václav Rais v románech Zapadlí vlastenci nebo O ztraceném ševci.[2]
Knižně vydal:
- Zrnka české soli (1862), sbírka epigramů
- Překvapení : činohra v jednom jednání (1867)
- Rybrcol druhý na Krkonoších : dramatický žert ve dvou jednáních pro mládež (1867)
Význam a odkaz
Kouble byl svými současníky uznávaný pro vlastenectví a ušlechtilý charakter. Měl smysl pro humor, bez závisti a škarohlídství. Svou kulturní a osvětovou činností i sběrem místního nářečí inspiroval další autory.
Pro Karla Václava Raise, který ve svých pracích využíval sebraná nářeční „zrnka“,[2] se stal předlohou pro postavu pátera Chvály v Zapadlých vlastencích.[6]
Kouble se osobně znal s Antalem Staškem, který jako student jezdil do Vysokého na prázdniny a v 80. letech se stal advokátem v Semilech. I ten využíval sebrané krkonošské nářečí ve svých dílech.[2]
Politik Karel Kramář, rodák z Vysokého, byl Koubleho žákem na obecné škole.[2]
V srpnu 1940, u příležitosti 115. narozenin, byl na Koubleho hrobě umístěn nový kamenný pomník. Místní občané tak ocenili jeho buditelské úsilí, které v té době ještě bylo v živé paměti.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f g h DUBSKÝ, A. To byl Raisův páter Chvála. Národní listy. 1940-08-03, roč. 80, čís. 208, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
- ↑ a b c P. Josef Kouble. Humoristické listy. 1886-07-30, roč. 28, čís. 31, s. 256. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
- ↑ Úmrtí. Národní listy. 1886-07-10, roč. 26, čís. 189, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
- ↑ KOUBLE, Josef. Podřečí severních Čech. Časopis Musea království Českého. 1864, roč. 38, čís. 1, s. 49. Dostupné online [cit. 2011-08-27]. ; KOUBLE, Josef. Dodatky k rozpravě o podřečí v severních Čechách. Časopis Musea království Českého. 1864, roč. 38, čís. 1, s. 56. Dostupné online [cit. 2011-08-27]. ; KOUBLE, Josef. Dodatky k rozpravě o podřečí ve východních Čechách. Časopis Musea království Českého. 1864, roč. 38, čís. 3, s. 250. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
- ↑ Péče o památku vynikajících mužů ve Vysokém nad Jizerou. Národní listy. 1939-09-09, roč. 79, čís. 245, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
- ↑ Stopatnáct let od narození P. J. A. Koubleho. Národní listy. 1940-08-02, roč. 80, čís. 207, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-27].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Alois Kouble na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Alois Kouble
- Josef Alois Kouble v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Václav Petera: Géniové církve a vlasti – Josef Alois Kouble[nedostupný zdroj]
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Alois_Kouble |
