| Jugoslávci | |
|---|---|
| Populace | |
| cca 305 000 | |
USA USA | 210 395 (2021)[1] |
Kanada Kanada | 38 480 (2016)[2] |
Austrálie Austrálie | 26 883 (2011)[3] |
Srbsko Srbsko | 23 303 (2011) |
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina | 2 507 (2013) |
Černá Hora Černá Hora | 1 154 (2011) |
Chorvatsko Chorvatsko | 942 (2021) |
Slovinsko Slovinsko | 527 (2002) |
Severní Makedonie Severní Makedonie | 344 (2021) |
| Jazyk(y) | |
| srbochorvatština, makedonština, slovinština | |
| Náboženství | |
 Pravoslaví  Katolictví  Sunnitský islám Ateismus | |
| Příbuzné národy | |
| Jižní Slované, ostatní Slované | |
Jugoslávci je etnonymum pro ty obyvatele jihoslovanských zemí, kteří se hlásili/hlásí k jugoslávské národnosti. V dobách SFRJ tvořili de facto sedmý národ federace.
Vznik a vývoj
Počátky jugoslávské myšlenky
Vytvoření této národnosti bylo úzce spjato se snahou po silnější integraci jihoslovanských národů. Myšlenky o společné identitě jižních Slovanů se objevovaly už v první třetině 19. století (ilyrské hnutí); na jeho konci byl souhrnný termín „ilyrský“ nahrazen termínem „jugoslávský“ (jugoslavenski), k němuž se hlásilo stále více lidí, především z řad intelektuálů a národních aktivistů (mj. i Gavrilo Princip).
Království Jugoslávie
Po první světové válce získaly jihoslovanské země samostatnost (Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů) a myšlenka jugoslávství tak získala volné pole působnosti. Během 20. let se stalo běžným označovat v literatuře a veřejných projevech obyvatele SHS a jejich země jako jugoslávské. Do politické praxe toto označení nakonec zavedl král Alexandr I. Karađorđević, když nedlouho po zisku absolutní moci během tzv. diktatury z 6. ledna 1929 změnil název státu z Království Srbů, Chorvatů a Slovinců na Království Jugoslávie. Snahou bylo, aby se jednotným označením – a tomu odpovídající výchovou – vytratily již doutnající národnostní rozpory mezi jednotlivými národy a vytvořil se jeden velký státní národ, podobný např. německému (kde také dříve existovaly jednotlivé zemské národy: Bavoři, Sasové, Prusové…). Po králově zavraždění (1934) byla tato koncepce kvůli velké nepopularitě unifikační politiky opuštěna, přesto toto označení dále přežívalo.
Po druhé světové válce
Skončení druhé světové války a vznik lidově demokratického státu federativního charakteru znamenal ústup od hrubého sjednocujícího nátlaku. Komunisté už během války vystoupili s programem uznání všech 6 hlavních etnik Jugoslávie (včetně nově uznaného: Muslimů) za svébytné národy, mající právo na samosprávu a autonomní kulturně-jazykový vývoj. To ovšem neznamená, že by se o zrušení těchto celků/republik a zavedení unifikovaného označení pro všechny obyvatele čas od času nehovořilo. Konzervativní křídlo Svazu komunistů Jugoslávie s takovými názory občas předstoupilo v souladu s názorem, že národ je „buržoazní přežitek“.
Stoupající počet lidí se i nadále hlásil k jugoslávské národnosti. Podstatným důvodem byla např. smíšená manželství, vyjádření příslušnosti k celé zemi, či nedostatek silného lokálního národního uvědomění. Nakonec úřední orgány oficiálně zavedly tuto národnost (psána jako „Jugoslávci“, v uvozovkách – pro rozlišení od státní příslušnosti) do kolonek sčítacích archů (poprvé r. 1971). Roku 1981 tvořili Jugoslávci již 5,4 % (1,2 milionu) obyvatel státu.[4]
Současnost
Během občanské války na poč. 90. let jejich počty silně poklesly. Po rozpadu země jich nejvíce žije v Srbsku, Bosně, USA a Kanadě (emigranti); v nástupnických republikách se většinou přihlásili opět k majoritním národnostem.
Odkazy
Reference
- ↑ 2021 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. United States Census Bureau [cit. 2022-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2022. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Immigration and Ethnocultural Diversity Highlight Tables [online]. statcan.gc.ca, 25 October 2017. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Fact sheets : Ancestry – Serbian (last updated 16 August 2012, retrieved 22 December 2012)
- ↑ HAYDEN, Robert M. From Yugoslavia to the Western Balkans. Boston: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24190-9. S. 10. (angličtina)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jugoslávci na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jugoslávci |
