| Julio Cortázar | |
|---|---|
 Julio Cortázar (1967) | |
| Narození | 26. srpna 1914 Brusel |
| Úmrtí | 12. února 1984 (ve věku 69 let) 10. obvod |
| Příčina úmrtí | acute lymphocytic leukemia |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Pseudonym | Julio Denis |
| Povolání | jazykovědec, scenárista, romanopisec, esejista, překladatel, básník, spisovatel, vysokoškolský učitel, dramatik a literární kritik |
| Alma mater | Facultad de Filosofía y Letras de la Universidad de Buenos Aires |
| Žánr | magický realismus a poezie |
| Témata | múzické umění a španělská literatura |
| Významná díla | Nebe, peklo, ráj |
| Ocenění | Cena Médicis pro cizince (1974) |
| Manžel(ka) | Ugnė Karvelis Aurora Bernárdez Carol Dunlop |
| Vlivy | Jean-Paul Sartre |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julio Cortázar (26. srpna 1914 Brusel, Belgie – 12. února 1984 Paříž, Francie) byl prozaik, básník, dramatik, esejista, novinář a překladatel argentinského původu. Cortázar je spolu s Borgesem a Casaresem považován za tvůrce nové podoby laplatské fantastické povídky. Svoji první knihu, sbírku sonetů Presencia (česky Přítomnost), vydal pod pseudonymem Julio Denis.
Život
Julio Cortázar se narodil v Bruselu argentinským rodičům, se kterými se v roce 1919 vrátil zpátky do Argentiny. Studoval v Buenos Aires a po studiích působil jako učitel na argentinském venkově. V roce 1938 vydal první knihu, sbírku sonetů Presencia (Přítomnost) pod pseudonymem Julio Denis. Od roku 1944 přednášel francouzskou literaturu na univerzitě v Mendoze. Po vítězství autoritativního generála Juana Dominga Peróna v prezidentských volbách v roce 1946 se tohoto místa vzdal a vrátil se do Buenos Aires. V roce 1949 napsal román Divertimento, nepříliš úspěšnou hru Los reyes (Králové) a o rok později román El examen (Zkouška) (oba romány byly na jeho přání vydány až po jeho smrti). Navštívil Francii, po návratu domů se vyškolil na soudního tlumočníka a v roce 1951, v reakci na perónovský režim, natrvalo přesídlil do Paříže, kde získal místo překladatele při UNESCO. Pozornost literárního světa na sebe strhnul svým románem Rayuela (Nebe, peklo, ráj).
Během 60. let sympatizoval s levicovými hnutími v Latinské Americe, mimo jiné s Castrovou Kubou. Jeho levičáctví je ale spíše vnímáno jako estétský postoj intelektuála, stejně jako v případě Sartra.
Během svého života byl třikrát ženatý, s Aurorou Bernárdez, Ugné Karvelis a Carol Dunlop.
Julio Cortázar zemřel v roce 1984 v Paříži na leukémii a je pochován na montparnasském hřbitově. Podle vyjádření uruguayské spisovatelky Cristiny Peri Rossi byl příčinou smrti AIDS, kterým se měl Cortázar nakazit při krevní transfuzi, což ale Cortázarovi blízcí popírají.
Dílo
Před svým odchodem z Argentiny v roce 1951 stačil ještě vydat sbírku fantastických povídek Bestiario (Bestiář), na kterou v roce 1956 navázal soubor Final del juego (Konec hry) a v roce 1959 Las armas secretas (Tajné zbraně). Světovou proslulost ale Cortázarovi zajistil román Rayuela (Nebe, peklo, ráj) z roku 1963, který je postaven zejména na bourání zažitých románových postupů, využívání drobných „her“ a vtahování čtenáře do tvorby příběhu. Tento přístup používal i ve svých pozdějších povídkách a románech.
Jeho povídka Babí léto (v originále Las Babas del Diablo) byla námětem filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina (Blowup, 1966).
Seznam děl
- Presencia (Přítomnost) (1938) - pod pseudonymem Julio Denis
- Divertimento (1949, poprvé publikováno posmrtně v roce 1986)
- Los reyes (Králové) (1949)
- El examen (Zkouška) (1950, poprvé publikováno posmrtně v roce 1986)
- Bestiario (Bestiář) (1951)
- Final de juego (Konec hry) (1956)
- Las armas secretas (Tajné zbraně) (1959)
- Los premios (Výherci) (1960)
- Historias de cronopios y de famas (Historie kronopů a fámů) (1962)
- Rayuela (Nebe, peklo, ráj) (1963)
- Todos los fuegos el fuego (Všechny ohně oheň) (1966)
- La vuelta al día en ochenta mundos (1967)
- 62, modelo para armar (62, model k sestrojení) (1968)
- Último round (Poslední kolo) (1969)
- Pameos y meopas (Běsná a sábně) (1971)
- Prosa del Observatorio (Próza z observatoře) (1972)
- Libro de Manuel (Kniha pro Manuela) (1973)
- Octaedro (Osmistěn) (1974)
- Alguien que anda por ahí y otros relatos (Někdo tamodtud a jiné povídky) (1977)
- Territorios (1978)
- Un tal Lucas (Jistý Lukáš) (1979)
- Queremos tanto a Glenda (Tolik milujeme Glendu) (1980)
- Deshoras (Rozcestí času) (1982)
- Nicaragua tan violentamente dulce (Tak divoce sladká Nicaragua) (1983)
- Los autonautas de la cosmopista o Un viaje atemporal París-Marsella (Autonauti kosmomagistrály aneb Nadčasová cesta Paříž-Marseille) (1983)
- Salvo el crepúsculo (Jen stmívání) (posmrtně 1985)
Knihy vydané česky
Česky vyšly zejména výbory a soubory povídek a některé romány.
- Pronásledovatel (1966) (výbor z Bestiáře, Konce hry a Tajných zbraní)
- Nebe, peklo, ráj (1972, znovu 2001 - bez cenzurních škrtů)
- Změna osvětlení (1990) (rozsáhlý výbor z povídek)
- Jistý Lukáš (1991)
- Konec hry (2002)
- Příběhy o kronopech a fámech (2004)
- Ten, kdo chodí kolem (2004)
- Výherci (2007)
- Pronásledovatel (2013, B4U Publishing, překlad: Jan Machej, ilustrace José Muñoz, ISBN 978-80-87222-22-5)
- Shledání (2013, B4U Publishing, překlad: Jan Machej, ilustrace Enrique Breccia, ISBN 978-80-87222-23-2)
Fotogalerie
-
Hrob Julia Cortázara v Paříži (Cimetière Montparnasse, Paris) -
Pamětní deska v Paříži (4 rue Martel, Paris 10e)
Odkazy
Související články
- Argentinská literatura
- Seznam argentinských spisovatelů
- Seznam literárních překladů ze španělštiny
- Postmoderna
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julio Cortázar na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julio Cortázar
- Julio Cortázar v Internet Movie Database (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Julio_Cortazar |
