Kakadu inka

Kakadu inka
Kakadu inka
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	papoušci (Psittaciformes)
Čeleď	kakaduovití (Cacatuidae)
Rod	kakadu (Cacatua)
Binomické jméno
Cacatua leadbeateri (Vigors, 1831)
Mapa s rozšířením (červeně)
Synonyma
Plyctolophus leadbeateri Vigors, 1831 Lophochroa leadbeateri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakadu inka (Cacatua leadbeateri) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých, který obývá suché a polosuché oblasti Austrálie s výjimkou severovýchodu země.

Systematika a rozšíření

Druh formálně popsal irský přírodovědec Nicholas Aylward Vigors v roce 1831 jako Plyctolophus leadbeateri.^[1][2] Druhové jméno leadbeateri je upomínkou anglického přírodovědce a taxonomisty Benjamina Leadbeatera,^[3] který Vigorsovi opatřil jedince, který se stal typovým exemplářem.^[4] Ilustrace druhu vyšla v roce 1832 v díle Illustrations of the Family of Psittacidae, or Parrots anglického malíře Edwarda Leara.^[5] Rozeznávají se dva poddruhy s tímto rozšířením:^[1]

• C. l. mollis (Mathews, 1912) – střední a jihozápadní Austrálie;
• C. l. leadbeateri (Vigors, 1831) – středovýchodní Austrálie.

Popis

S výškou těla kolem 33–40 cm patří mezi středně velké druhy kakaduů. Hlava je do růžova, čelo je šarlatové. Nápadná chocholka se skládá z 16 dlouhých, tenkých, dopředu natočených per, které jsou na konci bílé, u hlavy růžovočervené se žlutým pruhem uprostřed. Šíje, hruď a horní část břicha jsou lososově růžové. Od spodní části břicha po ocas je opeření bílé. Svrchní část těla včetně křídel je také bílá s občasnou příměsí růžové vykukující při bázi peří. Spodní strana křídel je uprostřed růžová, při přední i spodní hraně bílá. Zobák je šedobílý, stejně jako oční kroužek. Duhovka je hnědá, boky šedé. Samici lze rozpoznat podle širšího žlutého pruhu na chocholce, její duhovka je spíše hnědá.^[6][7]

Biologie a ekologie

Obývá suché a polosuché biotopy ve vnitrozemí australského kontinentu. Z konkrétních biotopů lze jmenovat suché lesy a křoviny eukalyptů (mallee) nebo písečné duny.^[8] Druh na většině areálu rozšíření není běžný, i když místně může být poměrně početný. V biotopech s dostatečným množstvím vody žije stálým způsobem života, v sušších oblastech žije nomádně.^[7]

Většinou se vyskytuje v páru nebo v malých hejnech, někdy po boku příbuzných druhů jako je kakadu růžový nebo naholící. 100 a více hlavá hejna kakaduů inků jsou vzácná. Většinu času tráví krmením na zemi nebo v korunách stromů a keřů, kde sezobává semena, ovoce, ořechy a kořínky. Zvláště v oblibě má semena sandarakovců a akácií. V pozdním odpoledni a časně zrána se sdružuje v místech s vodou, kterou pije, a v době parných dní se může k pitným stanovištím vracet v průběhu celého dne.^[7]

Hnízdění

Doba hnízdění nastává někdy mezi srpen až prosincem, i když v tropické severní Austrálii může začít už v květnu. Během hnízdění je pár vysoce teritoriální. Zabírá teritoria kolem 500 ha, která vehementně brání. Během námluv samec i samice naparují svou chocholku, uklání a pohupují hlavami a zvedají křídla. K zahnízdění dochází v přirozených dutinách stromů, nejčastěji blahovičníků, ve výšce kolem 3–20 m nad zemí. Dno dutiny si kakadu vystele kůrou a dřevem, občas dokonce i oblázky. Samice klade kolem 2–4 vajec, inkubace trvá kolem 26 dní. Ptáčata zahřívají oba rodiče. Mláďata vylétávají z hnízda ve věku kolem 8 týdnů, avšak dalších asi 8 týdnů se zdržují v blízkosti rodičů. V tomto období hlavně samec své potomky přikrmuje. Pohlavní dospělost nastává ve věku 3–4 let.^[6][7]

Vztah k lidem

Chov

Kakadu inka je chován jako domácí mazlíček, i když ne tak často jako některé jiné druhy kakaduů. Na chov je poměrně náročný. Potřebuje velkou voliéru, v době hnízdění je agresivní natolik, že nesnese přítomnost jiných ptáků, a s oblibou vášnivě ničí předměty ve voliéře.^[9]

Ohrožení

Jedná se o málo dotčený druh se stabilní populací. Z některých místních lokací nicméně v minulosti vymizel, např. v 60. letech 20. století vymizel z Adelaide. Hlavní historické i novodobé ohrožení subsp. leadbeateri představuje přeměna habitatu i odchyt pro domácí chov.^[10]

Odkazy

Reference

Literatura

• JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. (anglicky) 
• Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky) 
• SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kakadu inka na Wikimedia Commons
• Taxon Cacatua leadbeateri ve Wikidruzích