Karel Dostal

Karel Dostal
Narození	14. března 1884 Nymburk Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. března 1966 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Rodiče	Leopold Dostal a Marie Horská-Kallmünzerová
Příbuzní	Hana Dostalová, Václav Dostal, Leopolda Dostalová, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Dostal (14. března 1884 Nymburk^[1] – 1. března 1966 Praha^[2]) byl český divadelní režisér a herec.

Život

Narodil se v Nymburce v rodině spolumajitele poděbradského cukrovaru Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Horské-Kallmünzerové. Celá rodina byla umělecky zaměřená – i jeho sourozenci se zčásti zabývali divadlem nebo malířstvím. V roce 1904 vystoupil poprvé na profesionální scéně ve smíchovské Aréně. Karel vystudoval Českou reálku v Praze a potom studoval dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přešel na Vysokou školu divadelního umění (Hochschule für dramatische Kunst) v Berlíně u Emanuela Reichera. V letech 1908–1910 hrál v Berlíně u režiséra Emila Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle (Deutsches Theater) v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 byl členem Dvorního divadla (Hoftheater) v Meiningenu (Meininger Hoftheater) v Durynsku, v roce 1913 vystupoval pohostinsky na Goethových slavnostech v Düsseldorfu.

V roce 1915 narukoval do armády. Bojoval na italské frontě a byl raněn. Před koncem první světové války hrál na Nové vídeňské scéně (Neue Wiener Bühne).

V roce 1919 vystoupil na scéně Národního divadla jako host. Pro zřejmé německé školení nebyl angažován, ale na podnět Jaroslava Kvapila se v sezóně 1919–1920 stal prvním ředitelem divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 měl nastoupit jako šéf činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dal ale přednost místu herce a režiséra v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1920–1922. V letech 1922–1955 pak působil v Národním divadle v Praze. Zde zastával i různé funkce:

• 

  1924–? – zástupce šéfa činohry^[zdroj?]
• 1925–1929 – člen poradního sboru činohry^[zdroj?]
• 1935–1952 – vrchní režisér činohry^[zdroj?]
• 1938–1939 – náměstek šéfa činohry
• 1941–1942 – opět náměstek šéfa činohry
• 1945–1946 – člen tříčlenné správy vedení činohry^[zdroj?]
• 1946–1947 – šéf činohry

Po odchodu z Národního divadla režíroval mimo jiné ve Vesnickém divadle, pohostinsky ve Varnsdorfu, Mladé Boleslavi, v Městských divadlech pražských či v Gottwaldově. V sezóně 1958–1959 byl šéfem činohry Východočeského divadla v Pardubicích.

Pohřben je na pražských Olšanech.

Karel Dostal se v roce 1909 v Berlíně oženil s^[zdroj?] Žofii Bartelovou (1885–1943), se kterou měl dvě děti: Petra Dostala (* 1911) a Jana Dostala (* 1920). Po ovdovění se znovu oženil s Emilií Strnadovou (1906–1984), s níž měl dceru Marii Magdalenu (* 1948).

Dílo

Divadelní režie

Karel Dostal inscenoval během svého třicetiletého působení v Národním divadle desítky představení. Mezi nejvýznamnější patří jeho početné inscenace antických tragédií (Antigona (1925, 1941), Orfeus a Eurydika (1939), Medeia (1942), Ifigenie na Tauridě (1943), Oresteia (1947)), které politicky rezonovaly zejména za 2. světové války, podobně jako inscenace Beethovenova Fidelia (1944), již německé vedení ihned po premiéře zakázalo. Uvedl zde také ve světové premiéře některá díla moderních dramatiků (L. Pirandello: Šest postav hledá autora (1923). Slavné byly také jeho režie her Karla Čapka z konce třicátých let: Bílá nemoc (1937), Matka 1938, 1945) a R.U.R. (1939).^[3]

Divadelní role

Karel Dostal upřednostnil svou činnost režisérskou a vystupoval jen v menších vedlejších rolích.^[3]

Filmografie (výběr)

Kompletní filmografie Karla Dostala: viz ^[5].

Překlad

• Frank Wedekind: Smrt a ďábel (Tod und Teufel)^[zdroj?]

Odkazy

Reference

Literatura

• heslo Dostal Karel. In: Milan Churaň a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha: Libri, 1998. Dostupné online. ISBN 80-85983-65-6. Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• heslo Dostal Karel, český herec. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8.
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81–2, 84, 90, 94–5, 97–9, 101, 103, 107, 109, 110, 113, 116–7, 120, 122, 126, 128–9, 132, 134, 138, 141, 146, 155–7, 160, 173, 178, 237–8, 240, 249, 253, 255, 277, 331, 335, 337
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 61, 66, 98–9, 107–8, 114, 118, 120, 121, 131–3, 136–140, 144, 147–155, 159, 184–5, 190, 192, 195, 197, 249, 276, 282, 305
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72, 146, 197, 208–210, 213, 221, 243, 250, 262, 277, 279, 284, 290, 329, 336
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 14, 37, 79–86, 123–5, 223, 318, 352–3, 357, 359–362, 365, 369, 376–7, 411, 415
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 97, 140, 212–3, 219, 301, 313, ISBN 80-207-0419-1
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 78, 81–3, 89, 90, 92, 97, 148, 233, 310, 447, ISBN 80-204-0493-7
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 94, 110, 113, 163–4, 168, 172, 177–8, 199, 235, 269
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 71, 73–5, 79, 80, 84, 88–9, 94, 105, 128, 133, 139, 147–8, 155–6, 162, 178, 183–4
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 79–81
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 186, 190, 204, 230, 231, 255, 348
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 115, 127, 133–5, 137–142, 144, 150, 152, 159, 162, 195, 203, 225, 230, 237, 264
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 25, 27, 31, 53, 68, 166–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 250–251. 
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36, 38, 122, 132, 157, 159, 160, ISBN 80-85837-35-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 27, 29, 44, 132, 155, 158, 177–9, 190, 201, 238, 300, 304–6, 334, ISBN 80-85625-19-9
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 270, ISBN 80-207-0485-X
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 330–331. 
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 124, 155, 172, 179, 184, 186, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Dostal na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Dostal
• Karel Dostal v databázi Archivu Národního divadla
• Karel Dostal v Česko-Slovenské filmové databázi
• Karel Dostal v Internet Movie Database (anglicky)

Autoritní data	AbARTP: 14886 Biblio: dd2f73d1-8047-4518-a3e1-b128319f7faf NKC: jn20000400511 GND: 1078879648 ISNI: 0000 0000 5729 0775 VIAF: 84006441 WorldCat Entities: E39PBJk8XCdD7xYWVHJcKHmjmd