Karel I. Minsterberský | |
---|---|
Nejvyšší mincmistr Českého království | |
Ve funkci: 1523 – 1525 | |
Panovník | Ludvík Jagellonský |
Předchůdce | Jindřich Tunkl z Brníčka |
Nástupce | Jindřich Tunkl z Brníčka |
Hornolužický fojt | |
Ve funkci: 1520 – 1527 | |
Panovník | Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. |
Předchůdce | Vilém mladší z Ilburka |
Nástupce | Zdislav Berka z Dubé a Lipé |
Zemský hejtman v Čechách | |
Narození | 4. května 1476 Kladsko |
Úmrtí | 31. května 1536 (ve věku 60 let) Ząbkowice Śląskie |
Choť | Anna Zaháňská (1488–1536) |
Rodiče | Jindřich I. starší z Minsterberka a Uršula Braniborská |
Děti | Jindřich II. Minsterberský Jáchym Minsterbersko-Olešnický Hedvika Minsterberská Jan Minsterbersko-Olešnický Jiří II. Minsterbersko-Olešnický Markéta Minsterberská Uršula Minsterberská |
Příbuzní | Markéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci) Jiří Braniborsko-Ansbašský (zeť a bratranec) Jindřich III. Minsterberský a Karel II. Minsterberský (vnoučata) |
Profese | aristokrat |
Commons | Charles I of Podebrady |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel I. Minsterberský (4. května 1476, Kladsko – 31. května 1536, Frankenstein), byl minsterberský a olešnický kníže a nejvyšší hejtman Českého království, pocházející z minsterberské větve rodu z Poděbrad.
Životopis
Byl synem minsterberského knížete Jindřicha a jeho ženy Uršuly Braniborské, jeho dědem byl pak český král Jiří z Poděbrad. Karel byl znám jako výborný diplomat, spolupodílel se například na uzavření jagellonsko-habsburské dědické smlouvy z Vídně z roku 1515.[1] V roce 1517 ztratil Volovsko a Stěnavsko.[2] K nástupu reformace byl pozitivní, obzvláště mu vyhovovala nauka o nenadřazenosti církevní moci nad mocí světskou.[3] Využíval reformačního nadšení k protiřímské politice, avšak již od poloviny 20. let 16. století se začal od náboženských novot odvracet.[4]
V letech 1520–27 byl hornolužickým fojtem.[5]
V letech 1523–1525 vykonával úřad nejvyššího mincmistra Českého království a stál v čele nově sestavené zemské vlády Ludvíka Jagellonského.[6]
Byl pohřben se svojí ženou ve farním kostele svaté Anny ve Frankenštejnu.[7]
Manželství a potomci
Oženil se roku 1488 s Annou Zaháňskou, poslední členkou hlohovsko-zaháňské větve slezských Piastovců. Měli spolu dvanáct dětí.
- 1. Jindřich (30. 4. 1497 Kladsko – 25. 7. 1497 tamtéž)[8][9]
- 2. Anna (6. 9. 1499 Kladsko – 24. 10. 1504 Wołów)[10][9]
- 3. Kateřina (2. 9. 1500 Kladsko – 15. 6. 1507 Strzelin)[11][9]
- 4. Markéta (27. 12. 1501 – 26. 6. 1551), manž. 1519 Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 2. 10. 1553)[12][13][9]
- 5. Jáchym (18. 1. 1503 Olešnice – 27. 12. 1562 Vratislav)[9][14]
- 6. Kunhuta (25. 9. 1504 Olešnice – 25. 7. 1532 Zábřeh), manž. 1521 Kryštof z Boskovic († 13. 9. 1550 Vídeň)[9][15]
- 7. Uršula (3. 12. 1505 Olešnice – 24. 1. 1539 Żary), manž. 1523 Hieronymus von Biberstein († 30. 6. 1549)[16][9]
- 8. Jindřich II. (29. 3. 1507 Olešnice – 2. 8. 1548 Bierutów), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1529 Markéta z Pernštejna (30. 7. 1514 – 10. 6. 1529), II. manž. 1537 Markéta Meklenburská (8. 4. 1515 Schwerin – 30. 8. 1559 Bernstadt)[17][9]
- 9. Hedvika (10. 6. 1508 Olešnice – 28. 11. 1531 Lehnice), manž. 1525 Jiří Braniborsko-Ansbašský (4. 3. 1484 Ansbach – 27. 12. 1543 tamtéž), braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže[18][9]
- 10. Jan (4. 11. 1509 Olešnice – 28. 2. 1565 tamtéž), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1536 Kristyna Szydlowiecka (1519 – 17. 6. 1556), II. manž. 1561 Markéta Brunšvicko-Wolfenbüttelská († 27. 10. 1580 Stauffenburg)[19][9]
- 11. Barbora (4. 2. 1511 Olešnice – 6. 4. 1539 tamtéž), abatyše ve Střelíně[9][20]
- 12. Jiří II. (30. 4. 1512 Olešnice – 31. 1. 1553 tamtéž), kníže minsterbersko-olešnický, manž. Eliška Kostková z Postupic († 1553)[9][21]
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 150.
- ↑ ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437–1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. S. 583.
- ↑ Neznámá země, s. 154
- ↑ Neznámá země, s. 155
- ↑ ČORNEJ, Petr. Český stát v době jagellonské. Praha; Litomyšl: Paseka, 2012. 232 s. ISBN 978-80-7432-225-9. S. 189.
- ↑ RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. Kapitola Doba husitská, věk poděbradský a jagellonský, s. 176.
- ↑ Neznámá země, s. 121
- ↑ Heinrich von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l z Podiebrad. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Anna, Princess Of Munsterberg. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Katharina von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Jan IV Zajíc z Házmburka. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Margareta von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Joachim von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Kunka von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Vorsila von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Heinrich II von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Hedwig von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Hanus von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Barbora von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Georg von Münsterberg-Öls. www.morganlefay.ca [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
Literatura
- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
- FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4.
- GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum w Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Minsterberský na Wikimedia Commons
- Radek Fukala: Silesian Duke Charles I of Münsterberg and Oels and His Power Aspirations. Prague Papers on the History of International Relations, 2018, 2.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Předchůdce: Jindřich I. Starší |
Minsterberský kníže 1498–1536 |
Nástupce: Jindřich II. Minsterberský |
Předchůdce: Jiří Minsterberský |
Olešnický kníže 1502–1536 |
Nástupce: Jindřich II. Minsterberský |
Předchůdce: Vilém mladší z Ilburka |
Hornolužický fojt 1520–1527 |
Nástupce: Zdislav Berka z Dubé a Lipé |
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I._Minsterberský |