Knížectví Lucca a Piombino

Knížectví Lucca a Piombino Principauté de Lucques et Piombino Principato di Lucca e Piombino ←  ←  ←  1805–1814  →  → vlajka znak
Geografie Knížectví Lucca a Piombino (oranžová)
Hlavní město	Lucca
Obyvatelstvo
Jazyky	Italština Francouzština
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Mateřská země	Francouzské císařství (jako jeho klientelistický stát)
Měna	francouzský frank
Vznik	23. června 1805
Zánik	3. března 1814
Státní útvary a území
Předcházející Lukánská republika Knížectví Piombino Vévodství Massa a Carrara Následující Vévodství Lucca Toskánské velkovévodství

Knížectví Lucca a Piombino vytvořil v červenci 1805 Napoleon Bonaparte pro svoji milovanou sestru Élisu. Byl to stát nacházející se ve středu italského poloostrova (dnešní Itálie), hlásící se k potřebám Napoleonské Francie.

Vznik

Stát vznikl spojením Knížectví Lucca (založené 22. června 1805), které bylo vytvořeno z bývalé Lukánské republiky, a Knížectví Piombino, v němž byla Napoleonova sestra Elisa kněžnou. Sloučená knížectví pak byla ovládána jako jednotná monarchie. Elisa byla vládnoucí kněžnou Lukánska a Piombinska. Její manžel Felice Pasquale Baciocchi se stal titulárním knížetem Piombinska.

Vláda

Ústavu knížectví, kterou se zřizuje Státní rada pro asistenci Kněžně a legislativní senát, napsal Napoleon dne 22. června 1805.

Knížectví přijalo jako svou měnu francouzský frank, ačkoli bylo vyraženo několik speciálních místních mincí.

Dne 3. března 1809, jako součást smlouvy z Fontainebleau, vytvořil Napoleon Toskánské velkovévodství, přičemž Elisa vládla z Florencie jako velkovévodkyně celého Toskánska. Tato oblast byla připojena k francouzské říši před dvěma lety, z bývalého Etruského království (1801–1807). Od nynějška se Knížectví Lucca a Piombino stalo součástí Toskánského velkovévodství a následně územím Francouzského císařství. Mělo zvláštní postavení a byl jmenován prefekt (Antoine-Marie-Pierre de Hautmesnil). Území však nikdy nebylo jmenováno francouzským departementem.

Konec

V roce 1814 císařská rakouská armáda obsadila Lukánsko a pádem Napoleona skončila francouzská kontrola. Podle Vídeňského kongresu bylo Piombinsko dáno Toskánskému velkovévodství a Elba Napoleonovi v exilu. Lukánsko bylo obnoveno do samostatného stavu jako vévodství Lucca (1815–1847). Vídeňský kongres (1814–1815) dal vévodství deportované španělské Bourbónce Marii Luise (1782–1824), která se stala vévodkyní z Lukánska. Nerespektovala ústavu, kterou jí určil Kongres, a vládla absolutisticky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Lucca and Piombino na anglické Wikipedii.

Literatura

• Claude Drigon, Nouveau traité historique et archéologique de la vraie et parfaite science des armoiries [1]
• L'Univers, histoire et description de tous les peuples [2]
• Marie Nicolas Bouillet, Dictionnaire universel d'histoire et de géographie, [3]
• Gérard Hubert, La sculpture dans l'Italie napoléonienne, [4]

Související články

• Villa Reale di Marlia - královské panství Elisy Bonaparte v knížectví

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Knížectví Lucca a Piombino na Wikimedia Commons
• Vlajky Lukánska
• Lukánská ústava (v Italštině)

Autoritní data	VIAF: 3455152331603903260006