| Koldicové z Koldic (Colditz, Kolditz) | |
|---|---|
 | |
| Země | Svatá říše římská Svatá říše římskáČeské království  České království |
| Rok založení | 12. století |
| Vymření po meči | po roce 1620 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koldicové z Koldic (německy Colditz, Kolditz) jsou někdejší starý saský šlechtický rod, který se usídlil také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Dějiny
Jméno rodu pochází již od jistého ministeriála Thima (Těmy), jehož hrad Koldice v Plíseňsku byl roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou povýšen na říšské léno.[1] Saský junker Těma I. z Koldic si roku 1330 získal od krále Jana Lucemburského do zástavy hrad Rosenberg).[2] Jeho následníky byli jeho syn Těma II. a vnuk Těma III.[3]
Těma VII. se stal maršálkem markraběte Bedřicha Míšeňského a roku 1369 se stal zemským hejtmanem Vratislavi. Těma VIII., od roku 1348 dvorní maršálek a komorník císaře Karla IV., dosáhl značného významu. Roku 1378 získal panství Eilenburg, v roce 1379 zástavní panství Pirnu a roku 1382 Nový Žeberk. Věrné služby císaři přinesly Těmovi VIII. velké jmění v Čechách. Již roku 1318 je doložena panská Koldická mincovna, v níž byly raženy jednostranné feniky (brakteáty).
Těma V. roku 1486 své panství na Krupce prodal Arnoštovi ze Šumburka.[4]
Když v roce 1404 panství Koldice připadlo Wettinům, zřídili zde Amt Koldice se sídlem na koldickém zámku. Česká větev rodu vymřela zřejmě po roce 1620.
Příbuzenství
Podle vývodu z předků britského prince Charlese, patří rod Koldiců mezi jeho předky. V šestnácté generaci Dorothea z Koldic (1480–1520), v sedmnácté generaci Johanna z Koldic a Těma z Koldic († 1508), a rovněž pak v osmnácté generaci Hans z Koldic.[zdroj?]
Osobnosti rodu
- Kolda z Koldic, dominikánský mnich
- Oldřich I. z Koldic († 1315), naumburský biskup (1304–1315)
- Vítek II. z Koldic († 1342), míšeňský biskup (1312–1342)
- Těma z Koldic, hornolužický zemský fojt (1355–1366)
- Těma z Koldic († 1410), míšeňský biskup (1399–1410)
- Albrecht z Koldic († 1448), svídnicko-javorský, vratislavský a hornolužický hejtman
Erb
Dle erbovní galerie v Laufu a pečetí lze erb rekonstruovat bez absolutní jistoty barevného provedení. Štít má v horním zlatém poli polovinu černého lva (s červenou zbrojí), dolní pole zlaté nebo stříbrné s černými kosmými břevny (či vícekrát kosmo dělené). Jiný erb Koldiců je rozdělen, v dolní části ve stříbrném poli dvě šikmá černá břevna, nahoře v červeném poli vyrůstající zlatý lev s nataženými tlapami.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Colditz (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.
- ↑ RI IV Lothar III. und ältere Staufer (1125–1197) - RI IV, 2, 1 [online]. Regesta Imperii [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Krupka, s. 296.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Krupka – hrad, s. 241. Dále jen Anděl 1984.
- ↑ Anděl 1984, s. 242
- ↑ MACHATSCHEK, Eduard. Geschichte der Bischöfe des Hochstiftes Meissen in chronologischer Reihenfolge. Dresden: C. C. Meinhold & Söhne, 1884. 848 s. Dostupné online. S. 359. (německy)
Literatura
- Johann Sinapius: Schlesische Curiositäten, 1720, svazek 1 str. 524 a svazek 2 str. 738
- Johann Friedrich Ursinus: Die Geschichte der Domkirche zu Meissen: aus ihren Grabmälern historisch und diplomatisch erläutert, nebst einem Prospekte der Domkirche, Verlag Walther 1782, str. 73
- Christian Bedřich August von Meding: Nachrichten von adelichen Wapen, 1788, svazek 2, str. 315–316
- Ernst Heinrich Kneschke: Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon, 1864, sv. 2, str. 304–306
- Kurt Truöl: Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft, 1914
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Koldicové_z_Koldic |
