Koloběh kyslíku je biogeochemický cyklus kyslíku, který koluje mezi třemi hlavními rezervoáry tohoto prvku na zemi - zemskou atmosférou, biosférou a litosférou. Hlavní pohonnou silou tohoto cyklu je fotosyntéza, která je rovněž zodpovědná za složení současné zemské atmosféry.
Vznik volného kyslíku
Zdaleka největším rezervoárem kyslíku na Zemi jsou oxidy v zemské kůře a zemském plášti (99,5 %). Pouze 0,01 % je volný kyslík v biosféře a 0,36 % v atmosféře. Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá voda na kyslík a oxid uhličitý je přeměňován na jednoduchý cukr:
- 6CO2 + 6H2O + energie → C6H12O6 + 6O2
Mezi fotosyntetizující (fotoautotrofní) organismy patří zelené rostliny, ale i fytoplankton v oceánech. Drobné sinice rodu Prochlorococcus jsou nejpočetnějšími fotosyntetizujícími organismy - zodpovídají za více než polovinu fotosyntetické aktivity volného oceánu.[1]
Kyslík může vznikat i při biologickém zvětrávání. Při tomto procesu některé organismy získávají minerály (živiny) z oxidů a přebytečný kyslík vypouští.
Děje ve stratosféře
Ve stratosféře vzniká kyslík fotolýzou, při němž ultrafialové záření rozkládá molekuly vody[zdroj?] a oxidu dusného.[2]
- 2H2O + energie → 4H + O2
- 2N2O + energie → 4N + O2
Volné atomy dusíku a vodíku částečně utíkají do vesmíru, zatímco kyslík zůstává v atmosféře.
Ztráty volného kyslíku
Hlavní ztráty kyslíku z atmosféry způsobuje respirace (dýchání živočichů) a dekompozice (rozklad organických látek). Při těchto dějích živočichové a bakterie pohlcují kyslík a vypouští (spalují ho na) oxid uhličitý.
Chemické zvětrávání hornin kyslíkem ale rovněž spotřebuje velké množství kyslíku, jak je vidět z rovnice
- 4FeO + 3O2 → 2Fe2O3
Kyslík se přenáší také mezi biosférou a litosférou. Mořské organismy v biosféře tvoří schránky z uhličitanu vápenatého (CaCO3), který je bohatý na kyslík. Když organismy uhynou, schránky se uloží na dně moře a postupem času tvoří minerál vápenec.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oxygen cycle na anglické Wikipedii.
- ↑ Steve Nadis, The Cells That Rule the Seas, Scientific American, Nov. 2003 [1] Archivováno 12. 10. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ MOLDANOVÁ, Jana. Chemie plynné fáze. In: BRANIŠ, Martin; HŮNOVÁ, Iva. Atmosféra a klima. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1598-1. Kapitola Důležité absorbující plyny a jejich fotolýza, s. 103.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu koloběh kyslíku na Wikimedia Commons
- Morris, R.M., OXYSPHERE - A Beginners' Guide to the Biogeochemical Cycling of Atmospheric Oxygen, https://web.archive.org/web/20041103093231/http://seis.natsci.csulb.edu/rmorris/oxy/Oxy.htm
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Koloběh_kyslíku |
