| Konstantin VII. | |
|---|---|
| východořímský císař | |
 Konstantinův zlatý solidus | |
| Doba vlády | 913–959 |
| Úplné jméno | Konstantin VII. Porfyrogennétos |
| Narození | 18. května 905 Konstantinopol |
| Úmrtí | 9. listopadu 959 (ve věku 54 let) Konstantinopol |
| Pohřben | kostel svatých Apoštolů |
| Předchůdce | Alexandr |
| Nástupce | Roman II. |
| Manželka | Helena Lekapenos |
| Potomci | Roman II., Theodora |
| Dynastie | Makedonská |
| Otec | Leon VI. Moudrý |
| Matka | Zoe Karbonopsina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstantin VII. Porfyrogennétos (tzn. „v purpuru zrozený“) (18. května 905 – 9. listopadu 959) byl oficiálně byzantským císařem v letech 913–959. Učený císař se však více než vládnutí věnoval literární činnosti. Zpočátku za něj vládla regentská rada v čele s patriarchou Nikolaem Mystikem, v letech 920–944 jeho spolucísař a tchán Roman I. Lakapenos. Teprve po jeho smrti se Konstantin sám ujal vládních úkolů.
Literární činnost
Konstantin VII. Porfyrogennétos se stal vůdčí osobností vzdělanců, kteří se věnovali encyklopedickým pracím. To znamená, že prováděli rozsáhlou excerpční činnost, aby shromáždili z dosud napsaných děl souhrn poznatků potřebných pro výkon intelektuálních povolání i vládní praxi. Inicioval pořízení výpisků z řeckých historiků, od Herodota až po jeho dobu. Z těchto výpisků bylo sestaveno 53 encyklopedií (zachovalo se jen několik v neúplné podobě). Měly přinášet poučení politikům v oblasti státní správy, vojenství apod. (byly to např. Výpisky O poselstvích, O nástrahách ad.) Pořizovány byly také odborné encyklopedie, například zemědělská Geóponika zahrnula poznatky od antiky až po současnost (zemědělství považoval císař vedle vojenství a církve za velmi důležité pro chod státu).
Konstantin osobně napsal několik spisů, jejichž základem byly jeho osobní zkušenosti a encyklopedická studia. Patří mezi ně oslavný životopis jeho děda Basileia I., dílo O ceremoniích a práce K synu Romanovi, známá pod latinským názvem De administrando imperio. Práce o ceremoniích měla sloužit k řádné správě říše – podle císaře bylo zárukou její stability zachovávání starých ceremonií. Myšlenka, že uchování tradic přispěje k velikosti říše a její řádné správě, zůstala živá až do 19. století. De administrando imperio obsahuje zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí. Vychází z tajných archivních dokumentů i zpráv císařských vyzvědačů a představuje praktickou encyklopedii zahraniční politiky. Obsahuje například zprávy o Velké Moravě (také jako první užil tohoto názvu)[1], pověst o třech synech knížete Svatopluka ad. Vnitropolitické poměry chtěl císař zachytit v díle O thematech, které však zůstalo ve fázi výpisků.
Odkazy
Reference
- ↑ RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. 685 s. ISBN 978-80-7429-387-0. Kapitola České země na počátku dějin, s. 42.
Literatura
- DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 1990. 415 s. ISBN 80-7021-034-6.
- ŽIVKOVIĆ, Tibor. An unknown source of Constantine Porphyrogenitus. Byzantinoslavica. 2010, roč. 68, čís. 1–2, s. 129–143. ISSN 0007-7712.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin VII. Porfyrogennetos na Wikimedia Commons - Konstantin Porfyrogennetos (německy)
| Předchůdce: Alexandr |
Byzantský císař 913–959 |
Nástupce: Romanos II. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_VII._Porfyrogennetos |
