| Kostel svatého Mikuláše v Běsně | |
|---|---|
 Kostel svatého Mikuláše | |
| Místo | |
| Stát | Česko Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Kryry |
| Lokalita | Běsno |
| Souřadnice | 50°10′47,88″ s. š., 13°30′43,55″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Strojetice |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | farnost Strojetice |
| Zasvěcení | svatý Mikuláš |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | barokní |
| Výstavba | 1701 |
| Specifikace | |
| Délka | 23,8 metrů |
| Šířka | 14 metrů |
| Umístění oltáře | na východ |
| Stavební materiál | kámen, cihly, zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 105139 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický filiální kostel[1] v Běsně v okrese Louny. V ústřední památkové evidenci a v Pocheho soupisu památek je chybný údaj, že je zasvěcený svatému Vojtěchovi.[2][3] Podle katalogu litoměřické diecéze je ale patronem kostela svatý Mikuláš.[4] O patrociniu sv. Mikuláše svědčí rovněž inventáře kostela z 1. čtvrtiny 19. století i soupis poddaných podle víry z roku 1651.[5] Chybné patrocinium uvádí lokální německá vlastivěda. Podle ní byl v roce 1788 kostel zasvěcen památce Navštívení Panny Marie,[6] ale jedná o ojedinělou informaci. V žádných jiných pramenech se taková zmínka již pak nevyskytuje. Od roku 2013 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Historie a stavební vývoj
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy je uveden v registru papežských desátků.[7] První farář, kterého známe jménem, byl v roce 1379 zemřelý Matěj, jehož vystřídal Mikuláš Trč ze Žatce.[8] V osmdesátých letech 14. století vykonávala patronátní právo ke kostelu jedna žatecká rodina.[9] Kostel byl filiálkou kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Strojeticích Za třicetileté války, v roce 1634, strojetický kostel vyhořel. Spolu s ním byl proto ten v Běsně přifařen ke Kryrům. Na začátku 18. století byl kostel ve Strojeticích obnoven a tím se kostel v Běsně vrátil do strojetické farnosti. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1787.[10]
V roce 2012 proběhl průzkum kostela, při němž bylo zjištěno, že nejen presbytář, ale také zhruba tři čtvrtiny lodi směrem od presbytáře k západu jsou gotické.[11] Srovnání s analogickými profily a velikostí klenebních žeber v kostelech v Dobroměřicích a Vrbně nad Lesy naznačuje, že kostel mohl být postavený kolem roku 1330.[12] Jeho staviteli byli pravděpodobně cisterciáci ze zbraslavského kláštera, kterým v té době Běsno patřilo.[13]
Ve středověké podobě zůstal kostel až do osmdesátých let 18. století. Jeho neutěšený stav přiměl v roce 1786 rychtáře a obecní starší k podání žádosti ditrichštejnskému vrchnostenskému úřadu o příspěvek na opravu kostela. Práce byly dokončeny roku 1788 a 26. října byl kostel slavnostně svěcen. Nicméně ještě v 90. letech se prováděly drobné stavební úpravy a pořizovalo se vnitřní vybavení.[14] Výsledkem přestavby bylo prodloužení kostela západním směrem: v interiéru vznikla kruchta a byla postavena věž. Loď byla opatřena novými, většími okny. Pravděpodobně tehdy se zazdilo původní lomené okno zakončující presbytář. Sakristie je pozdějšího data, prvně je v kostelním inventáři popsána v roce 1834. K celkové rekonstrukci věže došlo roku 1832, v letech 1906–1907 se uskutečnila nástavba hodinového patra věže.[15]
- Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Strojetice.
Stavební podoba
K východu orientovaný jednolodní kostel stojí uprostřed návsi. Má obdélný půdorys s pravoúhlým presbytářem, k jehož jižní straně je připojena sakristie. Fasády zdí jsou členěné pouze obdélníkovými okny se segmentovým zakončením. Na západní straně stojí v ose lodi hranolová věž. V západní části plochostropé lodi stojí na čtyřech kamenných sloupech kruchta s půlkruhově vypnutým a štukem zdobeným středem. Strop je rozčleněn dvěma čtyřlistými štukovými zrcadly. Štukovou výzdobou ze druhé poloviny osmnáctého století jsou zdobená také okna a zeď nad vítězným obloukem. Presbytář je zaklenutý křížovou klenbou na klínově vyžlabených žebrech spojených kruhovým svorníkem s rozetou. V jeho východní stěně je zazděné hrotité okno.[3]
Zařízení
Panelový hlavní oltář s novodobým obrazem pochází spolu s dalším vybavením z poloviny osmnáctého století. Doplňují ho boční oltáře z téže doby, zasvěcené svatému Linhartovi a Panně Marii, a křtitelnice.[3] Varhany, které nahradily starší nástroj z 18. století, postavila podbořanská varhanářská dílna Langenhauer v roce 1895.[16]
Odkazy
Reference
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 182–183.
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-18]. Identifikátor záznamu 698406606 : Kostel sv. Vojtěcha. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Běsno, s. 67.
- ↑ Strojetice [online]. Biskupství litoměřické [cit. 2016-05-18]. Dostupné online.
- ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Státní ústřední archiv, 1997. ISBN 80-85475-31-6. S. 416.
- ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersdam. Podersdam: [s.n.], 1902. S. 553. (němčina)
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium, čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká společnost nauk, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 44.
- ↑ Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim III–IV. Příprava vydání Josef Emler. Praha: [s.n.], 1879. 261 s. Dostupné online. S. 105.
- ↑ Soudní akta Konsistoře pražské II. Příprava vydání Ferdinand Tadra. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1893. 462 s. Dostupné online. S. 89.
- ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Betzirk Podersam. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. S. 553–554.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav; LAIBL, Jan. Kostel svatého Mikuláše v Běsně. Monumentorum custos. Časopis pro památky severozápadních Čech. 2016, s. 57. ISSN 1803-781X.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav, a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav + Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 167. Dále jen Skopec 2022.
- ↑ Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Královská česká společnost nauk, 1881. 436 s. Dostupné online. S. 309–310.
- ↑ Skopec 2022, s. 171.
- ↑ Skopec 2022, s. 172–173.
- ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 30.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb ve filiálním kostele sv. Mikuláše, Běsno (katalog biskupství litoměřického)
- Bohoslužby ve filiálním kostele sv. Mikuláše, Běsno na webu církev.cz/bohoslužby
- Program NOCI KOSTELŮ, Kryry-Běsno, kostel sv. Vojtěcha
- Kostel svatého Mikuláše na webu Hrady.cz
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Mikuláše_(Běsno) |
