Kostel svatého Prokopa (Malá Strana)

Bývalý kostel svatého Prokopa na Malé Straně Dům čp. 625/III Prokopská 3
Pohled na východní partii domu
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Malá Strana
Lokalita	čp. 625/III Prokopská 3
Souřadnice	50°5′11,49″ s. š., 14°24′16,23″ v. d.
Architektonický popis
Architekt	1. neznámý, 2. Francesco Lurago 3.Ignác Jan Nepomuk Palliardi
Stavební sloh	Románský sloh, gotika, renesance
Typ stavby	kostel
Výstavba	1142
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	opukové kvádříky, cihelné zdivo
Další informace
Adresa	Říční, Praha 1-Malá Strana
Ulice	Prokopská
Kód památky	39588/1-901 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Prokopa na Malé Straně je zaniklý románský chrám, založený ve 12. století, přestavěný, zbouraný a znovu vystavěný v raném baroku, zrušený roku 1782 a s využitím původních konstrukcí přestavěný na obytný dům čp. 625/III v Prokopské ulici v Praze 1 na Malé Straně.

Historie

V raném středověku bylo toto místo pusté, mezi osadami Trávník a Nebovidy. Kostel byl založen jako vlastnický při potoku, přitékajícím ze Strahova přes dnešní ulici Tržiště, který odtud přes příkop odtékal do Vltavy. Po výstavbě opevnění Malé Strany v roce 1253 kostel i s okolím zůstal vně hradeb.^[1]

Kostelík svatého Prokopa s dvorcem a hřbitovem v písemných pramenech 12. a 13. století doložen není. Ve 14. století spadal pod jurisdikci johanitů, v níž je zmiňován od roku 1346, v roce 1420 jej ovšem husité vypálili. Na nejstarším vyobrazení panoramatu Prahy v Schedelově Norimberské kronice z roku 1493 je kostelík zachycen vlevo od kostela Panny Marie pod řetězem, má sedlovou střechu a sanktusovou věžičku.

Rekonstrukce kostela i hřbitova je zaznamenána k roku 1585. K větší rekonstrukci přistoupil převor maltézského konventu František Šebestián Vratislav z Mitrovic roku 1669, jak dokládá pamětní listina, vložená do věžičky toho roku a znovu 1690. Drobná stavba patrně kapacitou nedostačovala, a tak to byl opět maltézský převor, tentokrát Ferdinand Ludvík Libštejnský z Kolovrat, který ji dal v březnu roku 1689 zbourat a již v dubnu téhož roku za přítomnosti stavitele Antonia Luraga posvětil základní kámen novostavby kostela, který byl postaven v raně barokním slohu podle projektu Francesca Luraga a benedikován roku 1693.^[2] Řezbářské práce, a to tři oltáře (svatého Prokopa, Tří králů a Panny Marie Bolestné), sochy andělů a kazatelnu, které se nedochovaly, prováděl Benedikt Fastenberger.

Kostel byl zrušen dekretem císaře Josefa II. z roku 1782 a v roce 1784 přestavěn na obytný dům tak, že jeho východní obvodová zeď zachovává zaoblení presbytáře kostela. Autorem projektu byl pražský architekt italského původu Ignác Jan Nepomuk Palliardi, plány přestavby se dochovaly.

Architektura

Stavebně historický průzkum z roku 1964^[3] identifikoval půdorys a obvodové zdivo v suterénu a v přízemi domu na půdorysu románského kostela. Kostel byl jednolodní, se třemi poli a odsazeným, podkovovitým závěrem, orientovaným na východ. Pod západním travé kostela zůstal pozůstatek krypty, nyní sklepa. Kostel měl raně barokní valené klenby s výsečemi, nělkteré se v místnostech obytného domu dochovaly. Po točitém schodišti na severní straně kostela se vystupovalo na emporu. Socha sv. Prokopa je údajně dílem Ignáce Michaela Platzera z roku 1811 z kostela byla vložena do niky nad vchodem do domu.

Dům je zachycen na vedutě Vincence Morstadta z roku 1842.

Odkazy

Reference

Literatura

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Prokopova, s. 889–891. 

• VLČEK, Pavel. Umělecké památKy Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 688 s. ISBN 80-200-0771-7. Kapitola čp. 625/III, s. 618–620. 

• EKERT František, Posvátná místa král. hl. města Prahy II. Praha 1884, s. 344-345