 Kuželovník | |
|---|---|
.JPG) Kuželovník Sonneratia alba | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | kyprejovité (Lythraceae) |
| Rod | kuželovník (Sonneratia) L.f., 1782 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kuželovník (Sonneratia) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to stromy s tuhými jednoduchými vstřícnými listy a květy s množstvím nápadných tyčinek. Rostou jako součást mangrovových porostů na mořských pobřežích Starého světa. V okolí kmene se vytvářejí nápadné dýchací kořeny, které daly tomuto stromu i české jméno. V minulosti byl tento rod řazen do samostatné čeledi Sonneratiaceae. Využití kuželovníku je pouze lokální.
Popis
Kuželovníky jsou stálezelené stromy s rovným nebo poléhavým kmenem bez kořenových náběhů. Dorůstají výšky až 20 metrů. V okolí stromu se vytvářejí dýchací kořeny (pneumatofory), vyrůstající z dlouhých a mělce uložených kořenů. Rostliny jsou lysé, bez ochlupení. Borka je hladká, šedozelená až tmavě hnědošedá, ve stáří šupinovitá nebo mělce rozpukaná. Mladé větévky jsou čtyřhranné, v místě uzliny zřetelně článkované. Listy jsou jednoduché, vstřícné, tuhé a kožovité, celistvé a celokrajné. Na vrcholu čepele je často vyvinuta kapací špička. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, po 1 až 3 na koncích větví. Otevírají se na noc. Květní trubka je mělce zvonkovitá, za plodu vytrvávající. Kalich je 4 až 8 četný, tuhý, kožovitý, na rubu zelený nebo červený. Korunní lístky jsou bílé nebo červené, brzy opadavé, velmi úzké, někdy i zakrnělé nebo zcela chybějí. Tyčinek je mnoho, s nápadnými bílými nebo červenými nitkami. Tyčinky brzy opadávají. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý z 10 až 20 plodolistů. Plodem je velká, zploštěle kulovitá, kožovitá, nepukavá bobule, zakončená vytrvalou bází čnělky a částečně obklopená nebo jen podepřená vytrvalým kalichem. Obsahuje mnoho semen obklopených páchnoucí dužninou. Semena jsou srpovitá nebo nepravidelně hranatá, s tlustým a poněkud korkovitým osemením.[1][2][3]
-
Větve kuželovníku Sonneratia alba -
Květ kuželovníku S. alba -
Plod kuželovníku S. caseolaris -
Ilustrace S. pagatpat
.jpg)
Rozšíření
Rod kuželovník zahrnuje 5 druhů. Je to charakteristický rod mangrovových porostů Starého světa. Je rozšířen od východní Afriky, Madagaskaru a přilehlých ostrovů přes tropickou Asii po severní Austrálii a ostrovy Oceánie. Kuželovníky rostou na zaplavovaných i nezaplavovaných mořských pobřežích, terasách korálových útesů a na březích vodních přítoků s brakickou vodou. Rostou na písčitých i bahnitých podkladech.[2][3] Největší areál výskytu má druh S. alba, který je také jediným zástupcem rodu na afrických a madagaskarských pobřežích a je rozšířen až do Oceánie.[4][5] V severní Austrálii se vyskytují 3 druhy, mimo S. alba je to S. caseolaria a S. lanceolata.[6]
Ekologické interakce
Květy kuželovníků jsou krátkověké, otevírají se na noc a jsou opylovány netopýry sbírajícími nektar, případně ptáky. Plody jsou šířeny vodou.[3]
Taxonomie
Rod Sonneratia byl v minulosti řazen společně s příbuzným rodem Duabanga do samostatné čeledi Sonneratiaceae (např. Cronquist, Tachtadžjan) v rámci řádu Myrtales. Při fylogenetických studiích bylo zjištěno, že takto pojatá čeleď není monofyletická. V systému APG jsou oba rody vřazeny do široce pojaté čeledi Lythraceae. Sesterskou větví rodu Sonneratia je rod Trapa (kotvice), zatímco sesterskou větví rodu Duabanga je rod Lagerstroemia.[7][8]
V přírodě se jednotlivé druhy kuželovníku často kříží, jedná se však pravděpodobně pouze o primární hybridy, které se dále generativně nerozmnožují.[1]
Význam
Hospodářský význam kuželovníku je malý. Dřevo kuželovníku je poměrně tvrdé a těžké. Je pouze okrajově používáno na stavbu domů a člunů a jako nepříliš kvalitní topivo. Mladé bobule některých druhů slouží lokálně jako potrava a mají využití v lokální medicíně. Vzdušné kořeny slouží po vyvaření jako méně kvalitní náhrada korku. Z plodů S. caseolaris je lokálně získáván pektin.[2][3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b QIN, Haining; GRAHAM, Shirley A.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Sonneratia [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 4. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1954. (anglicky)
- ↑ a b c d SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky)
- ↑ Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar [online]. Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8. (anglicky)
- ↑ The Atlas of Living Australia [online]. NCRIS. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAHAM, Shirley A. et al. Phylogenetic analysis of the Lythraceae based on four gene regions and morphology. International Journal of Plant Sciences. 2005, čís. 166(6). Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kuželovník na Wikimedia Commons 
Taxon Sonneratia ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Kuželovník |
