Kukačka indická

Kukačka indická
Kukačka indická
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	kukačky (Cuculiformes)
Čeleď	kukačkovití (Cuculidae)
Rod	kukačka (Taccocua) Lesson, 1830
Binomické jméno
Taccocua leschenaultii Lesson, 1830
Synonyma
Phaenicophaeus leschenaultii Zanclostomus sirkee
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka indická (Taccocua leschenaultii) je druh kukačky, která obývá suché křovinaté a otevřenější lesní oblasti Indického subkontinentu. Jedná se o jediného zástupce rodu Taccocua.

Systematika

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec René Lesson v roce 1830.^[2] Je to polytypický druh utvářející tyto poddruhy s následujícím rozšířením:^[3]

• T. l. sirkee (Gray, JE, 1831) − Pákistán a severozápadní Indie;
• T. l. infuscata Blyth, 1845 − střední a východní předhůří Himálají po severovýchodní Indii;
• T. l. leschenaultii Lesson, RP, 1830 − jižní Indie a Šrí Lanka.

Výskyt

Jak již druhový název napovídá, kukačka indická se primárně vyskytuje v Indii. Areál rozšíření nicméně sahá až do Pákistánu (severovýchodní Paňdžáb a jihovýchodní Sindh), jižního Nepálu, jihozápadního Bhútánu, západního Bangladéše a suchých oblastí Šrí Lanky.^[4][5] Jedná se o stálý, nemigrující druh, jehož areál výskytu sahá od nížin po předhůří. Vyhovují mu suché opadavé sekundární lesy, trnité křoví i buš, akáciové lesy, suché až vyprahlé svahy poseté kameny, suchá kamenná údolí či dokonce polopouště.^[4]

Popis

Velikost těla se pohybuje kolem 42 cm. Zobák je statný, mírně zahnutý dolů, červený se žlutým zakončením. Nohy jsou hnědé až šedočerné. Ocas se svými cirka 21−26 cm dosahuje délky těla. Hlava, hřbet a křídla jsou písčitě šedohnědé. Spodní partie jsou o něco světlejší, břicho rezavé, spodní ocasní krovky tmavě hnědé, konec ocasu je bílý. Duhovky jsou karmínové, kolem očí se nachází tenký oční kroužek s holou kůží modré barvy.^[6]

Biologie

Žije skrytým způsobem života při zemi, na které zobákem prohrabává zeminu ve snaze nají hmyz, jako jsou sarančata, housenky, termiti či menší obratlovci včetně ptáků, myší a plazů. Nepohrdne ani plži, bobulemi nebo ovocem.^[4] Je to špatný letec, avšak po zemi se dokáže hbitě pohybovat. Při utíkání drží tělo a ocas ve vodorovné pozici a hlavu skloněnou, až spíše připomíná běžící mangustu. Je plachá, typicky se vyskytuje samostatně nebo v páru.^[6] Vokálně se příliš neprojevuje, občas vydává křiklavé „kek-kek-kekkerek-kerek“ zakončené klesajícím „čurr“. Někdy se ozvývá měkkým „kokh-kokh-kokh“ nebo krátkým, vysoko položeným „kuit“. Během toku vydává klikací zvuky.^[4]

Hnízdění

Doba hnízdění závisí na lokaci, nejčastěji se jedná o červen až srpen.^[6] Námluvy doprovází uklánění s roztaženým ocasem, kdy kukačka dává partnerovi na odiv svůj bílý pruh na konci tmavého ocasu. V této pozice se hlava naklání k zemi, poté k nebi, přičemž zobák je otevřený.^[4] Hnízdo je plochá platforma z větviček vystlaná zelenými listy. Bývá umístěno v rozvětvení stromu několik metrů nad zemí. Samice snáší 2−3 světlá vejce o rozměru 34×26 mm. Inkubují oba partneři.^[6]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku indickou za málo dotčený druh se stabilní populací, která sice nebyla kvantifikována, avšak akutně ji nic neohrožuje.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
• PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka indická na Wikimedia Commons
• Taxon Taccocua leschenaultii ve Wikidruzích