Kulturní dům (zkratka KD, lidově kulturák) je název kulturně osvětového zařízení, zavedený po únoru 1948. Stavby kulturních domů se staly základnou pro politickou agitaci, osvětovou činnost a v dobovém slovníku nedílnou součástí budování vyspělé socialistické společnosti. Kulturní domy se měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a zároveň jejich dominantou. KSČ plánovala, že osvětová činnost postupně přejde na společenské organizace sdružené v Národní frontě, na národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva.[1]
V letech 1959-1989 sloužily kulturní domy k organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. hromadné oslavy svátku MDŽ, plesy, taneční zábavy, koncerty, divadelní představení), k propagandě socialistických myšlenek (schůze politických organizací, oslavy státních svátků), kulturně zájmové činnosti (např. folklórní soubory, akce PO SSM), měly reprezentovat obce a nahradit jejich dominanty kostelů, přičemž se staly příjmovou složkou státního rozpočtu.[1]
Historie
Se zakládáním celé řady spolků v druhé polovině 19. století vznikla také potřeba společných potkávacích prostor a center k uspokojování kulturních potřeb, které byly v každé obci rozdílné. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty a kdy se započalo s budováním socialismu, došlo také na budování veřejných staveb, sloužících socialistické kultuře. Kulturní dům se měl podle komunistických plánovačů stát společenským a klubovým střediskem pro všechny obyvatele vesnice či města. Základní funkcí KD bylo naplňování osvětové práce, která se stala „součástí budování vyspělé socialistické společnosti”.[1]
Definování osvětové práce a kulturního domu
Základním stavebním kamenem se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti, následně pak Usnesení vlády č. 3 z roku 1961, které rozpracovalo zásady rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD). To celé dotvářela československá státní norma č. 73 5252 „Projektování kulturních domů“. Výsledkem normovaných staveb KD mělo dojít k celostátnímu sjednocení a k vytvoření podkladu pro typizaci. Zároveň stanovila kategorie KD.[1]
Podle umístění
- vestavěné KD
- přistavěné KD k budově jiného účelu
- samostatné KD
Podle velikosti sálů
- kategorie I. – do 100 sedadel
- kategorie II. – od 101 do 400 sedadel
- kategorie III. – nad 401 sedadel
Podle charakteru
- v sídlištích všeho druhu
- v rekreačních oblastech
Československá státní norma - projektování kulturních domů
Univerzální typ kulturního zařízení - kulturní dům
Kulturní zařízení klubového typu, přičemž zahrnuje základní organizační jednotky jako osvětovou besedu, závodní klub ROH, dům kultury ROH, kulturní a společenské středisko, družstevní klub JZD.
Víceúčelový typ kulturních zařízení - parky kultury a oddechu
Kulturní zařízení, které svým působením a vybavením stanovuje předpoklady k rozvoj krátkodobé rekreace a ke kulturnímu oddechu obyvatel velkých měst. Soustřeďuje nejrůznější formy kulturních osvětových a uměleckých pořadů, aktivního odpočinku, společenské zábavy a vzdělání.
Jednoúčelový typ kulturního zařízení
- divadla
- kina
Příklady
- Nadsklepí v Kroměříži, 1868
- Národní resp. Besední dům v Třebíči, 1871
- Besední dům v Brně od architekta Theophila von Hansena, 1870-73
- Národní dům v Ostravě, 1893
- Národní dům v Praze Vinohradech od architekta Antonína Turka, 1893-94
- Německý dům v Ostravě, 1895
- Měšťanská beseda v Plzni, 1901
- Dělnický spolkový dům Peklo v Plzni, 1907
- Národní dům v Prostějově od architekta Jana Kotěry, 1907
- Obecní dům v Praze architektů A. Balšánka a O. Polívky, 1912
- Hornický dům v Sokolově od architekta Rudolfa Welse, 1924
- Dělnický kulturní dům v Nitře od architekta Oskara Singera, 1935
- Dům kultury pracujících v Ústí nad Labem, 1964[2]
- Sborový dům v Neborech od Jana Kidoně, 1997-2001
- Komunitní centrum svatého Prokopa od architektů Zdeňka Jirana a Michala Kohouta, 1999-2001
Literatura z období socialismu
- Beneš, J.: Kulturní dům klubového typu. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze, 1976
- Hromádka: Prostory pro kulturní a společenský život v ČSSR
- Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968
- Hromádka, M.: Státní řízení kultury. Praha: Orbis, 1975
- ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů (platnost normy zrušena 1. 1. 1988)
- Krasický, Antonín; Občanské stavby: stavby pro výchovu, vzdělání a kulturu; VUT, Brno, 1988; str. 138-143
Literatura po roce 1989
Zdeněk Jírový: Osvětou k svobodě. Praha: Nipos, 2005
- Knapík, J.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011
- Knapík, J., Franc, M.: Volný čas v českých zemích 1957-1967. Praha 2013
- Knapík, J.: V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kulturní dům na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo kulturní dům ve Wikislovníku- Kulturní dům a socialistický člověk: recenze knihy Osvěta, kultura, zábava. Kulturní domy v Československu
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Kulturní_dům |
