 Kynžvartský kámen | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Kynžvartský kámen | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1. října 1990[1] |
| Nadm. výška | 608–610[1] m n. m. |
| Rozloha | 0,02 ha[2][3] |
| Poloha | |
| Stát | Česko Česko |
| Okres | Cheb |
| Umístění | Lázně Kynžvart |
| Souřadnice | 49°59′49,56″ s. š., 12°37′14,16″ v. d. |
  Kynžvartský kámen | |
| Další informace | |
| Kód | 1258 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kynžvartský kámen je přírodní památka v okrese Cheb ležící na katastrálním území Lázní Kynžvart, asi jeden kilometr jižně od okraje města. Jako chráněný přírodní výtvor byl poprvé zařazen do seznamu chráněných území vyhláškou ONV Cheb v roce 1990.[4] Chráněné území je v péči AOPK ČR – Správy CHKO Slavkovský les.
Charakteristika
Jedná se o asi 6 metrů vysoký osamělý žulový balvan přibližně homolového tvaru s dobře vyvinutými pseudoškrapy. Stojí osaměle ve vzrostlém lese; nejlépe je přístupný ze žluté turistické značky spojující Starou Vodu a Lázně Kynžvart. Za přírodní památku byl vyhlášen v roce 1997.
Na rozdíl od škrapů, žlábkovitých útvarů, typických pro vápencové či dolomitové krasové oblasti, vzniklých kombinací chemických a mechanických dějů, vděčí pseudoškrapy na Kynžvartském kamenu za svůj původ kaolinickému zvětrávání žul. V mírně kyselých půdách, kde podzemní vody obsahují rozpuštěnou kyselinu uhličitou a huminové kyseliny, dochází k transformaci živců na jílový minerál kaolinit. Uvolněná, nadbytečná kyselina křemičitá vzlíná nahoru, až postupně vytvoří tvrdou křemennou krustu a jejím následným rozpouštěním vznikly psedoškrapy. [5]
.JPG)
Základna nasvědčuje tomu, že žulový balvan přečkal poslední dobu ledovou na povrchu, kde byl vystaven větrnému obrušování. [5]
Samotný kámen je porostlý mechorosty (Brachythecium) a lišejníky, zejména druhem terčovka skalní (Parmelia saxatilis). [6]
Kynžvartský kámen není jediným žulovým balvanem v této lokalitě. V blízkém okolí se nachází několik podobných žulových bloků. Nejznámější jsou asi 100 metrů severně čtyři velké oblé kameny u žlutě značené turistické stezky, z nichž jeden má na temeni skalní mísu (tzv. Medvědí kameny).[7][8]
Přístup
Kynžvartský kámen se nachází na severním břehu Pastevního rybníka, jen asi 600 metrů od nádraží Lázně Kynžvart na železniční trati č. 178. Kolem lokality vede žlutě značená turistická cesta a cyklostezka č. 2253.
Odkazy
Reference
- ↑ a b PP Kynžvartský kámen [online]. AOPK ČR [cit. 2010-12-04]. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
- ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
- ↑ Vyhláška ONV Cheb z 30. 8. 1990
- ↑ a b ROJÍK, Petr. Poznámka ke Kynžvartskému kameni a pseudokrasu. Časopis Arnika. 2013, čís. 1, s. 36 – 37.
- ↑ ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 524.
- ↑ doháje.cz. www.dohaje.cz [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online.
- ↑ MOTYČKOVÁ, Hana a kol. Geologické zajímavosti České republiky. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2139-7. S. 102.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kynžvartský kámen na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Kynžvartský_kámen |
