| La vie est un long fleuve tranquille | |
|---|---|
| Původní název | La vie est un long fleuve tranquille |
| Země původu | Francie Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 90 min |
| Žánr | filmová komedie |
| Scénář | Étienne Chatiliez Florence Quentin |
| Režie | Étienne Chatiliez |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Benoît Magimel Daniel Gélin Abbes Zahmani André Wilms Catherine Hiegel … více na Wikidatech |
| Produkce | Charles Gassot |
| Hudba | Gérard Kawczynski |
| Kamera | Pascal Lebègue |
| Kostýmy | Elisabeth Tavernier |
| Střih | Chantal Delattre |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1988 24. listopadu 1988 (Německo) |
| Produkční společnosti | Téléma MK2 France Régions 3 |
| Ocenění | César pro nejslibnější herečku (1989) César pro nejlepší filmový debut César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli César pro nejlepší původní scénář nebo adaptaci |
| La vie est un long fleuve tranquille na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
La vie est un long fleuve tranquille je francouzský hraný film z roku 1988, který režíroval Étienne Chatiliez.
Děj
Zdravotní sestra Josette, ze zlosti na svého šéfa a milence, doktora Maviala, který raději stráví Vánoce se svou ženou než s ní, záměrně zamění dva novorozence. Momo (Maurice), který ve skutečnosti patří k bohaté a vzdělané rodině Le Quesnoyů, vyrůstá s chudými a asociálními Groseilleovými, zatímco Bernadette po záměně žije s rodinou Le Quesnoy z vyšší třídy.
Až po dvanácti letech vychází pravda najevo. Když si doktor Mavial dokonce ani po smrti své ženy nemá v úmyslu vzít za manželku Josette, ta píše tři dopisy. Dvěma rodinám vyměněných kojenců a doktorovi Mavialovi, ve kterém se zpovídá ze svého činu.
Pan Le Quesnoy se poté rozhodne přimět Momo, aby s ním bydlel. Nabídne Groseilleovým 20 000 franků, pokud mu dají Momo. Groseilleovi tuto nabídku rádi přijmou, protože jsou již delší dobu ve finančních potížích a Le Quesnoy si může vzít svého syna domů. Zpočátku se zdá, že je vše v pořádku, protože Momo se dobře zabydluje, ale stýská se mu po bývalé rodině a často ji i své staré přátele navštěvuje.
Řekne Bernadette, kdo jsou její skuteční rodiče, a ta uteče a je zatčena policií.
V poslední scéně jsou doktor Mavial a Josette společně na pláži. Dívá se na moře, usmívá se a je spokojená, zatímco Mavial sedí unavený a zhroucený v křesle. Scénu doprovází šanson Paris en colère v podání Mireille Mathieu.
Obsazení
| Benoît Magimel | Momo Groseille/Le Quesnoy |
| Valérie Lalande | Bernadette Le Quesnoy |
| Hélène Vincent | Marielle Le Quesnoy |
| André Wilms | Jean Le Quesnoy |
| Christine Pignet | paní Groseille |
| Claire Prévost | Roselyne Groseille |
| Daniel Gélin | doktor Mavial |
| Catherine Hiegel | Josette |
| Patrick Bouchitey | páter Auberger |
| Catherine Jacob | Marie-Thérès |
Ocenění
- César: vítěz v kategoriích nejlepší filmový debut, nejlepší scénář (Étienne Chatiliez a Florence Quentin), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Hélène Vincent) a nejslibnější herečka (Valérie Lalonde); nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší herec ve vedlejší roli (Patrick Bouchitey) a nejlepší kostýmy (Elisabeth Tavernier)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Das Leben ist ein langer, ruhiger Fluß na německé Wikipedii.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/La_vie_est_un_long_fleuve_tranquille |
