Lee-Enfield

Puška Lee-Enfield
Lee-Enfield Mk. I
Typ	opakovací puška
Místo původu	Velká Británie
Historie služby
Ve službě	Velká Británie Commonwealth
Války	první světová válka, druhá světová válka, korejská válka
Historie výroby
Konstruktér	James Paris Lee
Navrženo	1895
Varianty	puška, karabina, odstřelovací puška
Základní údaje
Hmotnost	3,7 kg (No. 1 Mk. I) 3,9 kg (No. 1 Mk. III*) 4,0 kg (No. 4 Mk. I*)
Délka	1130 mm
Délka hlavně	635 mm
Typ náboje	.303 British
Ráže	.303 (7,71 mm)
Maximální dostřel	2560 m (No. 1 Mk. I) 1830 m (No. 1 Mk. III*)
Zásobování municí	odnímatelný zásobník nebo nábojová schránka na 10 nábojů
Hledí	stavitelné otevřené nebo dioptrické

Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce.

Předchůdci

V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem – korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů.

Hlavní varianty

V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce.

V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu – puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560–2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British.

Pušky Lee-Enfield SMLE existovaly v několika nepříliš se lišících variantách. Například v roce 1907 zavedená puška SMLE No. 1 Mk. III měla změněné zařízení pro nabíjení páskem, které nyní získalo tvar oblouku. Od roku 1908 začaly být tímto zařízením vybavovány i starší pušky. Později vyrobené exempláře neměly postranní hledí.

Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 – SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách.

V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk. I.

Nejrozšířenější varianta pušky No.4 – No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.

Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL.

Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944.

Odstřelovací varianty

Pušky Lee-Enfield byly používány rovněž s optickým zaměřovačem jako odstřelovací zbraně. Během druhé světové války se používala standardní varianta s puškovým dalekohledem No. 4 Mk. 1(T).

Po zavedení standardizovaného náboje 7,62 × 51 mm NATO v padesátých letech 20. století byla zařazena do výzbroje upravená modifikace L42 A1 používající tuto munici. Tato zbraň měla novou hlaveň a zásobník na deset nábojů, pozměněný spoušťový mechanizmus a zkrácené předpažbí. Předpažbí zasahuje jen do poloviny hlavně a vojáci je často v akci obalovali hadry, aby puška připomínala standardní pěchotní pušku Lee-Enfield. Otevřené hledí zůstalo zachováno, používal se optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením. Celková délka zbraně činila 1181 mm, délka hlavně 699 mm a hmotnost 4,43 kg. Maximální účinný dostřel je okolo 800 metrů. Puška L42 A1 se používala v bojích na Středním východě až po Falklandy. Od osmdesátých let 20. století je nahrazována modernější odstřelovací puškou L96 A1. Vybavena komerčním optickým zaměřovačem s transfokátorem se používá jako policejní zbraň pod názvem Enfield Enforcer.

Literatura

• BISHOP, Chris. Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno: Books, s.r.o., 1998. ISBN 80-7217-064-3. S. 66. 

• PEGLER, Martin, 2012. The Lee-Enfield Rifle. 1. vyd. Oxford: Osprey. 80 s. (Weapon; sv. 017). ISBN 978-1-84908-789-6. (anglicky) 

• ŽUK, A. B. Pušky a samopaly. Praha: Naše Vojsko, 1992. ISBN 80-206-0150-3. S. 51–55. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lee-Enfield na Wikimedia Commons
• Puška Lee-Enfield na Modern Firearms

Autoritní data	LCCN: sh85075684 NLI: 987007560517205171