![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Denarius-Macer-RIC_0039_%28obverse%29.jpg)
Legát, vycházející z latinského slova legatus, jež v doslovném překladu znamená pověřený,[1] byl titul označující v antickém Římě zplnomocněnce, který byl delegován od nějaké vyšší autority. Podle toho se rozlišovali legáti senátorští a císařští.[2]
Legáti senátorští
Šlo vždy o senátory, kteří byli vybíráni především jako diplomatičtí vyslanci k zahraničním státům. Mohlo také jít o deset rádců vítězného vojevůdce (decem legati), kteří mu měli pomoci organizovat dobyté území, nebo o rádce a zástupce místodržitelů v provinciích.[2]
Legáti císařští
Byli to přímo místodržitelé provincií (legati Augusti pro praetore) či soudci, praetoři do provincií vyslaní (legati iuridici). V římském vojsku se tak pak nazývali stálí a zkušení velitelé legií (legati Augusti legionis), které místo nezkušených vojenských tribunů zavedl Gaius Iulius Caesar.[2]
Reference
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Legát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Legát |