| Leithagebirge | |
|---|---|
 Pohled na Litavské vrchy | |
| Nejvyšší bod | 484 m n. m. (Sonnenberg) |
| Délka | 35 km |
| Nadřazená jednotka | Alpy, Východní Alpy, Hory východně od řeky Mury |
| Sousední jednotky | Vídeňská pánev, Bruckerská brána |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Rakousko Rakousko, hranice Dolního Rakouska a Burgenlandu, |
  Litavské hory | |
| Horniny | Sedimentární hornina |
| Povodí | Dunaj |
| Souřadnice | 47°52′32″ s. š., 16°28′32″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Litavské vrchy[1] (německy Leithagebirge) jsou malé pohoří na východě Rakouska. Nazývají se podle řeky Litavy, která je ze severu obtéká. Po staletí fungovaly jako přirozená bariéra mezi Rakousy a Uhrami, od roku 1920 po nich vede zemská hranice mezi Dolními Rakousy a Burgenlandem.
Geografie
Litavské vrchy jsou asi 35 km dlouhý a 5 až 7 km široký hřeben na rozhraní Vídeňské pánve a Malé Dunajské nížiny, mezi Bruckou branou na severovýchodě a Novoměstskou branou na jihozápadě. Jde o nejvýchodnější výběžek celého systému Alp, v části Hory východně od řeky Mury. Na severovýchodě na ně již navazují Malé Karpaty.
Nejvyšším bodem je 484 m vysoký Sonnenberg na západním konci. Hřeben je hustě zalesněn, převažují listnaté porosty dubu, habru a buku lesního. Na jihovýchodních svazích, na burgenlandské straně příkře klesající k Neziderskému jezeru, se prostírají vinice.
Geologie
Masiv pohoří tvoří rula a svor a na nich vápenec, který je znám jako Leithakalk. Vápenec má většinou takovou čistotu, že se může použít na výrobu křídy.
Významné lokality vápenopískového pohoří jsou řazeny abecedně dle historického seznamu: Bad Deutsch-Altenburg, Breitenbrunn, Hainburg an der Donau, Hundsheim, Kaiserstein u Kaisersteinbruch, Kroisbach, Loretto, Mannersdorf, Müllendorf, St. Margarethen, Sommerein, Stotzing, Winden a Wöllersdorf. Kvalitní vápenec se v minulosti těžil ve velkém rozsahu a dopravoval se povozy do 30 km vzdálené Vídně, hlavního města mocnářství. Zde se kámen používal na stavby komunikací.
Elias Hügel (1681–1755), císařský sochař, kameník a stavitel barokních kostelů v první polovině 18. století byl největší odborník na kámen v lomech Litavských vrchů. Po 250 letech, po druhé světové válce pracoval v Mannersdorfu Friedrich Opferkuh (1923–1993). Pracoval jako kameník a sochař a jako řemeslník to dotáhl až na učitele na univerzitě.
Osídlení
Kopce jsou osídleny jen na úpatích. Největším městem pod Litavskými vrchy je burgenlandské hlavní město Eisenstadt, dalšími městy jsou Mannersdorf s velkou cementárnou a okresní města Most nad Litavou a Nezider.
Severovýchodní část pohoří při obci Bruckneudorf slouží jako cvičiště rakouského spolkového vojska. Strategicky byly Litavské vrchy vždy významné, protože tvořily ochranný val proti útočníkovi z východu, poslední před samotnou Vídní.
Reference
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd.. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011 tisk. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 48, 106.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leithagebirge na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Leithagebirge |
