Lexikální význam je význam lexému ve vědomí uživatele, neboli jazykový odraz reality ve vědomí mluvčího.
Dílčí tvary lexému mají stejný lexikální význam, ale liší se významem gramatickým. Např. tvary kuře – kuřata mají odlišné gramatické významy, tj. singulár a plurál, jejich lexikální význam je ale stejný, tj. mládě od slepice. Vztah mezi oběma významy se liší v závislosti na jazyce (různé jazyky volí různé prostředky pro vyjádření – gramatické nebo lexikální).
Kromě významu lexikálního a gramatického rozlišujeme také význam slovotvorný, který lexikálnímu může odpovídat, např. učitel – ten, kdo učí, ale obvykle se tyto druhy významů liší v důsledku rozdílného jazykového vývoje, např. poručník – nikoli „kdo poroučí“, ale „kdo opatruje nezletilé dítě“.
Lexikální význam má svoji strukturu, kterou můžeme vyjádřit pomocí sémantických komponentů, tj. sémů.
Pojmová a pragmatická složka
V rámci lexikálního významu je možné rozlišit složku pojmovou a pragmatickou:
- pojmová (nocionální) – tato složka se dále dělí na vrstvu denotativní, která vyjadřuje vztah k denotátu znaku, a vrstvu kolokační, jež odráží význam slova na základě jeho obvyklé kombinace (např. slunce – svítí)
- pragmatická – je tvořena vrstvou konotativní (asociativní), např. lev – silný, nebezpečný, král zvířat, a vrstvou afektivní (emocionální), která odráží pocity a emoce mluvčího; zahrnuje také zdvořilost.
Např. slovo otec spadá do složky pojmové, kdežto tatínek, taťka, tatík, tatíček do složky pragmatické.
Kromě výše uvedených jsou s větným zapojením lexému spjaty další dvě vrstvy – tematická a stylistická. Tyto vrstvy jsou na větném lexému závislé. Vrstva tematická je daná organizací textu, především slovosledem, a vrstva stylistická okolnostmi užití lexému.
Popis a typy lexikálních významů
Lexikální význam má být lingvistický, přímý a měl by užívat prostředků vyskytujících se v centru jazykové oblasti. Lexikální význam je příznačný hlavně pro zpracování jednojazyčného výkladového slovníku, neměl by mít znaky encyklopedických slovníků.
- podle kontextové zapojenosti – významy kontextově autonomní (většina slov, mohou vystupovat v různých kontextech) a kontextově vázané (např. "vezmu si kilo" v obchodě ve významu kilo brambor nebo rajčat ap.). Viz také autosémantika kontra synsémantika.
- v rámci polysémního lexému – primární a sekundární (např. kohoutek, list, oko, pero, zebra, apod.)
- podle frekvence – centrální (např. hlava, kočka) a periferní (např. kebule, míca)
Příklady lexikálního významu předpon a přípon
Předpony
Předpony domácí
- ne- : popírání významu základního slova (nepořádek, nekuřák, neštěstí)
- pra- : označuje starší nebo původní jevy, osoby (prababička, pračlověk)
- pa- : vyjadřuje nepravou podobnost (pakůň, paklíč)
- sou-, spolu- : společná činnost, dějovost (soutok, spolužák, spolupráce)
- nad-, pod- lokalizačně-organizační, viz také níže (nadporučík, podporučík)
- před- (předsíň, předvečer)
- proti- (protivítr, protikandidát)
Předpony cizí
- a-, i-/in-/im-, dis- : negativní význam (amorální, impotence, disfunkce)
- para- : podobnost (paraořech, parapsychologie)
- ex- : bývalý (exprezident, exmanžel)
- anti-, kontra- : opačný význam (anticena, kontrarevoluce)
- pseudo-, kvazi- : nepravost (pseudoumění, pseudonym)
- maxi-, mini- : hodně, málo (maxislevy, minibar)
Přípony
Činitelské typy
Tj. pojmenování osob, odvozují se od sloves
- -tel: učitel, stavitel
- -č: holič, dlaždič
- -c(e): zástupce, správce
- -č(í): mluvčí, rozhodčí
- -ník: tlumočník, pracovník
- -ák: divák, kuřák
- -ař/ář: lhář, kuchař
- -oun: šplhoun, mlsoun (pojmenování osob s charakteristickou činností, často hanlivé)
Cizí přípony
- -ant: demonstrant
- -ent: asistent
- -or: revizor
- -ista: propagonista
- -er/ér: boxer, režisér
Lexikální význam vybraných uvedených předpon a přípon je velmi důležitý i pro cizince, kteří se učí češtině. Z přípon jako -tel, -ník, může odvodit, že se jedná o živou osobu, jejíž činnost souvisí přímo se slovním základem (učit-učitel, řídit-ředitel, mít-majitel...). Podobně zkušenostní rámec českého komunikanta umožňuje rozšifrovat přípony a předpony cizí a jejich způsob ovlivnění slovotvorné báze (mini-sukně, pseudo-odborník...).
Odkazy
Literatura
- Encyklopedický slovník češtiny, Kolektiv autorů, Nakladatelství lidové noviny, Praha 2002
- Mluvnice češtiny 1., Kolektiv autorů, Academia, Praha 1986
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Lexikální_význam |
