| Louis-Constantin Boisselot | |
|---|---|
| Narození | 11. března 1809 Montpellier |
| Úmrtí | 5. června 1850 (ve věku 41 let) Marseille |
| Povolání | výrobce klavírů, hudební skladatel a výrobce hudebních nástrojů |
| Rodiče | Jean-Louis Boisselot |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Louis-Constantin Boisselot (11. března 1809, Montpellier - 5. června 1850, Marseille) byl francouzský výrobce klavírů. Působil ve firmě na výrobu a prodej klavírů, kterou v Marseillezaložil jeho otec Jean-Baptiste(-Louis) Boisselot (1782–1847), a po jeho smrti ji krátce vedl.[1]
V listopadu 1835 se oženil s Fortunée Funarovou, dcerou obchodníka v Marseille. Měli syna Marie-Louise-Françoise Boisselota (1845–1902), známého jednoduše jako Franz, protože měl za kmotra Franze Liszta, dlouholetého přítele rodiny.[2] V roce 1844 na výstavě v Paříži Louis-Constantin Boisselot představil klavír s „pedálovým tónem“, který předcházel „sostenuto mechanismu“, který Steinway znovu představil v roce 1874.[3] Roku 1839 získal patent na metodu vedení strun přes kladky před jejich upevněním na ozvučnici, roku 1840 patent na kovové vzpěry a roku 1843 další patent na klavír s oktávovým dublováním, v němž je vždy sdruženo pět strun, tři v základním tónu a dvě v oktávě.[1] Tento systém předchází systému alikvotních přídatných strun vynalezenému Juliem Blüthnerem roku 1873. Po smrti Louise-Constantina Boisselota pokračoval ve vedení firmy jeho bratr, hudební skladatel (Dominique-François-)Xavier Boisselot (1811–1893).[1]
Do sbírky Klassik Stiftung Weimar patří klavírní křídlo z dílny Boisselot & fils (Marseille 1846)[4], které dostal Ferenc Liszt jako dárek a na kterém byly vytvořeny skladby z weimarových let.[5] Liszt vyjádřil svou oddanost tomuto nástroji ve svém dopise Xavieru Boisselotovi v roce 1862: „I když jsou klávesy téměř opotřebované bitvami, které na nich bojuje hudba minulosti, přítomnosti a budoucnosti, nikdy nebudu souhlasit se změnou a rozhodl jsem se, že si jej nechám do konce mých dnů jako oblíbeného pracovní společníka.“[6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis-Constantin Boisselot na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c NOVAK CLINKSCALE, Martha. Makers of the Piano. Svazek 2 (1820-1860). Oxford: Clarendon Press, 1999. 512 s. ISBN 978-0198166252. S. 38. (anglicky)
- ↑ Archives Musique, Facteurs, Marchands, Luthiers. "Le Boisselots". Archives Musiques.
- ↑ Ryberg, J. Stanley. "The 19th Century Piano—Coming and Going" Archivováno 23. 10. 2019 na Wayback Machine. (francouzsky). Pianoren.
- ↑ "Flügel der Klassik Stiftung Weimar". www.greifenberger-institut.de.
- ↑ Alan Walker, Franz Liszt: The Weimar years, 1848-1861. Cornell University Press, 1987
- ↑ Adrian Williams. Franz Liszt: Selected letters. Oxford University Press. p.572. From a letter to Xavier Boisselot. January 3, 1862.
Externí odkazy
- Liszt's Boisselot piano in Weimar (anglicky)
- Klaviernachbau von Franz Liszt erklingt auf Landesausstellung (německy)
- Klassik Stiftung Weimar. Musikinstrumente (německy)
- Schätze in Gefahr: Liszts Hammerklavier. Deutschland radio Archivováno 25. 5. 2021 na Wayback Machine. (německy)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Louis-Constantin_Boisselot |
