Louise Hermanová

Louise Hermanová, zřídka Louisa^[1], roz. Freundová (8. května 1916, Svitavy – 2. února 2013, České Budějovice), byla česká montessoriovská pedagožka, dětská vychovatelka, nemocniční sestra a překladatelka židovského původu. Byla vězněna v Terezíně, Osvětimi, Christianstadtu a Bergen-Belsenu a přežila i dlouhý tzv. pochod smrti. Roku 2013 jí byl věnován stolperstein ve Svitavách.

Život

Po návštěvě reálky ve Svitavách odešla Louise Hermanová 1936 ze Svitav do Prahy, kde studovala montessoriovskou školu. Vzhledem k protižidovským zákonům po roce 1939 však nedostala žádné místo a musela pracovat jako vychovatelka u soukromých, většinou židovských rodin.^[2][3]

24. dubna 1942 byla Louise Hermanová deportována do KT Terezína. V tomto táboře, kde se nacházelo mnoho nezletilých, se spolu s dalšími spoluvězeňkami jako vychovatelka starala o děti v předškolním věku, byla obšem jediná, která na to měla kvalifikaci. 18. prosince 1943 pak byla Louise Hermanová převedena do KT Auschwitz-Birkenau, a sice do takzvaného Terezínského rodinného tábora, kde se nacházelo mnoho dětí a mladistvých. Vzhledem k její činnosti již v Terezíně byla přidělena k práci do "dětského" bloku 31, kde i nadále mohla pracovat jako opatrovkyně dětí (sama bydlela v bloku 29).^[4][3][5] Aby unikla tvrdým podmínkám v táboře, přihlásila se - podle některých pramenů dobrovolně - k novému pracovnímu nasazení, aniž by věděla, kam.^[5] Začátkem července roku 1944 byla převedena do polských Krzystkowic, kde se nacházel pobočný tábor KT Gross-Rosen - známý též jako pracovní tábor KT Christianstadt. Zde byla Hermanová přidělena k práci v muniční fabrice Gesellschaft m.b.H. zur Verwertung chemischer Erzeugnisse (krátce "Verwertchemie"), patřící koncernu Dynamit Nobel AG.^[2][3]

V lednu 1945, když se fronta nacházela již v Dolním Sasku, se vedení SS rozhodlo evakuovat tábor Gross-Rosen včetně všech pobočních táborů; evakuace započala v únoru 1945, z velké části pěšími pochody, později známé jako pochody smrti. Louise Hermanová byla začleněna do pěšího pochodu, směřujícího do Koncentračního tábora Flossenbürg v Horní Falci, vzdáleného asi 400 km.^{[6][pozn 1]} Z Flossenbürgu, kde setrvala asi jeden týden, se dostala do KT Bergen-Belsen, kde pobyla až do osvobození tábora anglickou armádou. V táboře však onemocněla skvrnitým tyfem, takže do Prahy se mohla vrátit až 14. července 1945.^[6][3]

Její návrat do Československa a repatriace se neobešel bez problérmů: Louise Hermanová se nemohla prokázat žádnými průkazy. Jistou dobu strávila v záchytných táborech, pak se ale s pomocí známých uchytla a byla dále aktivní. Mimo jiné z iniciativy židovské obce byla poslána na českopolskou hranici, kde se starala o z Polska prchající židovské občany, kteří utíkali v důsledku protižidovských pogromů v Polsku: tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk nařídil, že tito pronásledovaní občané smějí přes území Československa emigrovat do Palestiny - Louise Hermanová pomáhala tuto emigraci, podporovanou americkou židovskou organizací Joint, organizovat. Při této činnosti se seznámila s lékařem Alexandrem Hermanem, který koncentrační tábor sice přežil, ztratil tam ale manželku a děti; 16. března 1947 došlo k jejich svatbě na Staronové synagoze v Praze.^[7][3] Louise Hermanová získala později diplom zdravotní sestry a překladatelky z němčinny. Problémy měla rodina Hermanových po invazi sovětských vojsk 1968 do Československa: její manžel formuloval otevřený dopis, kde protestoval proti vstupu invazních vojsk a vyzval své zaměstnance, aby dopis podepsali.^[7]

Stolperstein

25. dubna 2013 byl před domem na Náměstí Míru č. 97, kde Hermanová ve Svitavách naposledy žila, položen v chodníku stolperstein (spolu s kameny pro Arnošta Freunda a Emila Freunda). Kámen nese následující nápis^[8]:

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Stolpersteine
• Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji

Autoritní data	NKC: xx0107985 ISNI: 0000 0000 7298 4855 VIAF: 103137550 WorldCat Identities: viaf-103137550