Lubomyr Huzar

Jeho Eminence Blaženost Lubomyr kardinál Huzar, MSU
Lubomyr kardinál Huzar
Církev	Ukrajinská řeckokatolická církev
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	30. března 1958 světitel Ambrozij Andrej Senyšin
Biskupské svěcení	2. dubna 1977 světitel Josip Slipyj
Kardinálská kreace	21. února 2001 kreoval Jan Pavel II.
Titul	kardinál kněz od Santa Sofia a Via Boccea
Osobní údaje
Datum narození	26. února 1933
Místo narození	Lvov, Ukrajina Ukrajina
Datum úmrtí	31. května 2017 (ve věku 84 let)
Místo úmrtí	Kyjev
Národnost	ukrajinská
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomyr kardinál Huzar, MSU (ukrajinsky Любомир Гузар; 26. února 1933 Lvov – 31. května 2017) byl ukrajinský řeckokatolický duchovní, vyšší arcibiskup Ukrajinské řeckokatolické církve (2001 – 2011) a kardinál.

Biografie

Narodil se ve Lvově, mládí prožil na území Polska. V roce 1944 před příchodem sovětské armády opustil spolu s rodinou Ukrajinu a emigroval do Rakouska. V letech 1944–1949 žil v Salcburku, později v USA. Zde studoval filozofii a teologii na univerzitách v Stanfordu, Washingtonu a New Yorku. Studoval rovněž na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě. V letech 1958 až 1969 přednášel na univerzitě ve Stanfordu, následující tři roky vyučoval na Urbanianu.

Kněžské svěcení v byzantském ritu přijal 30. března 1958 v katedrále ve Stamfordu. V letech 1966–1969 působil jako duchovní v řeckokatolické farnosti v městě Kerhonkson. V roce 1972 roku vstoupil do řádu studytů (MSU – Monaci Studiti Ucraini), od roku 1974 byl představeným kláštera v Grottaferrata.

Dne 2. dubna 1977 mu arcibiskup Josip Slipyj tajně udělil biskupské svěcení (bez předchozího papežského potvrzení). V roce 1993 se vrátil na Ukrajinu s úkolem vytvořil klášter svého řádu v ternopilské archieparchii.

V roce 1995 byl synodem biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve vybrán za exarchu kyjevsko-vyšegorodského. O rok později získal potvrzení svého biskupského svěcení od papeže Jana Pavla II. a 22. února tohoto roku byl jmenován titulárním biskupem Nisa di Licia. Na podzim téhož roku se stal pomocným biskupem lvovského arcibiskupa s titulem koadjutora a mimořádnými pravomocemi. Po smrti kardinála Ljubačivského 23. prosince 2000 byl jmenován apoštolským administrátorem lvovské arcidiecéze.

Dne 25. ledna 2001 ho synod biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve zvolil vyšším arcibiskupem Lvova a následně získal potvrzení svého titulu od papeže Jana Pavla II. Ten ho také v 21. února téhož roku při konzistoři jmenoval kardinálem.

V roce 2005 se účastnil konkláve po smrti Jana Pavla II. Od srpna téhož roku jako vrcholný představitel Ukrajinské řeckokatolické církve získal titul vyššího/vrchního arcibiskupa kyjevsko-haličského. Následujících pět let se snažil o vznik řecko-katolického patriarchátu na Ukrajině.^[1][2]10. února 2011 rezignoval na svoji funkci. Jeho nástupcem se stal Svjatoslav Ševčuk.^[3] Zemřel 31. května 2017.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lubomyr Huzar na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lubomyr Huzar na Wikimedia Commons
• Biografické heslo na catholic-hierarchy.org
• Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy Archivováno 19. 8. 2014 na Wayback Machine.

Související články

• Seznam kardinálů zemřelých v 21. století
• Seznam kardinálů jmenovaných Janem Pavlem II.
• Ukrajinská řeckokatolická církev

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: js2017955739 GND: 132946599 ISNI: 0000 0001 1066 5581 LCCN: n2010027133 NLP: a0000002782152 NTA: 301173540 PLWABN: 9810662711805606 VIAF: 62723122 WorldCat Entities: E39PBJktwgyfQ3qDqkkTHVG8md