Luisa Stefaniová

Luisa Stefaniová
Luisa Stefaniová na French Open 2019
Stát	Brazílie Brazílie
Datum narození	9. srpna 1997 (26 let)
Místo narození	São Paulo, Brazílie[1]
Bydliště	Wesley Chapel, Florida, Spojené státy americké
Výška	168 cm[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 191 016 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	85–66
Nejvyšší umístění	431. místo (20. května 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů	243–100
Tituly	9 WTA, 3 WTA 125, 15 ITF
Nejvyšší umístění	9. místo (1. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2024)
French Open	3. kolo (2020, 2023)
Wimbledon	čtvrtfinále (2023)
US Open	semifinále (2021, 2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	bronz (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítězka (2023)
French Open	čtvrtfinále (2023)
Wimbledon	2. kolo (2021)
US Open	1. kolo (2021, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240220a20. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
bronz	2020 Tokio	ženská čtyřhra

Luisa Veras Stefaniová (* 9. srpna 1997 São Paulo) je brazilská profesionální tenistka, deblová specialistka. Na grandslamu zvítězila ve smíšené soutěži Australian Open 2023 s krajanem Rafaelem Matosem.^[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála devět deblových turnajů včetně Canadian Open 2021, Guadalajara Open 2022 a Qatar Open 2024 z kategorie WTA 1000. K nim přidala tři trofeje ze čtyřhry série WTA 125. V rámci okruhu ITF získala patnáct titulů ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2019 na 431. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 9. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2015 na 10. místě. Trénuje ji Sandžaj Singh.^[4][1]

V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 základním blokem I. skupiny americké zóny proti Kolumbii, v němž vyhrála s Carolinou Meligeni Alvesovou čtyřhru. Kolumbijky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupila k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 9–2 ve čtyřhře.^[5]

Brazílii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. Do ženské čtyřhry nastoupila s Laurou Pigossiovou. Na pokraji vyřazení se ocitly už ve druhém kole, kde musely odvracet čtyři mečboly proti Češkám Karolíně Plíškové a Markétě Vondroušové.^[6] Po semifinálové prohře se Švýcarkami Belindou Bencicovou a Viktorijí Golubicovou se utkaly o bronz s Ruskami Jelenou Vesninovou a Veronikou Kuděrmetovovou, které přehrály poměrem [11–9] v rozhodujícím supertiebreaku poté, co odvrátily od stavu [5–9] čtyři mečboly v řadě.^[7] Bronzovou medaili získala také na Panamerických hrách 2019 v Limě, kde do ženské čtyřhry nastoupila Carolinou Meligeni Alvesou.^[4]

Soukromý život

Narodila se roku 1997 v brazilském Sãu Paulu do rodiny podnikových manažerů Marcela a Alessandry Stefaniových. Rodina se přestěhovala do floridského Wesley Chapelu, kde vyrostla. Tenis začala hrát v deseti letech v místní Saddlebrookově akademii. Na Pepperdine University v Malibu studovala reklamu a čtyři sezóny hrála univerzitní tenis. Na americkém univerzitním žebříčku (ICA) vystoupala na 2. místo singlové klasifikace. Bratr Arthur Stefani, jenž reprezentoval Florida Atlantic University, se stal tenisovým trenérem.^[4][8]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v dubnu 2013, když na turnaj v rodném São Paulu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po výhře nad Argentinkou Nadiou Podoroskou postoupila do semifinále, v němž podlehla krajance Roxaně Weisembergové z páté světové stovky žebříčku.^[3] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2016 v Atlantě, na turnaji s rozpočtem 50 tisíc dolarů. Ve finále čtyřhry s Američankou Ingrid Neelovou zdolaly Alexandru Stevensonovou a Taylor Townsendovou.^[7][3]

V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na Rio Open 2014 v Rio de Janeiru po zisku divoké karty. V jejím prvním kole nestačila na devadesátou hráčku klasifikace, Izraelku Julii Gluškovou. Na divokou kartu pak odehrála i první zápas v hlavní soutěži WTA, do níž zasáhla na Brasil Tennis Cupu 2015. Vyřadila ji však Rumunka z konce druhé světové stovky Ana Bogdanová.^[7]

Do premiérového finále na túře WTA postoupila ve čtyřhře Korea Open 2019. Po boku stabilní americké spoluhráčky Hayley Carterové prohrály závěrečný duel se španělsko-německou dvojici Lara Arruabarrenová a Tatjana Mariová.^[9] Až o týden později, na zářijovém Tashkent Open 2019, vybojovala s Carterovou premiérový titul. Ve finále zdolaly slovinsko-americké turnajové trojky Dalilu Jakupovićovou se Sabrinou Santamariovou.^[10] Druhý triumf přidaly po koronavirovém přerušení sezóny na lexingtonském Top Seed Open 2020, kde triumfovaly v klíčovém utkání proti česko-švýcarské dvojici Marie Bouzková a Jil Teichmannová. Bodový zisk ji poprvé posunul do elitní čtyřicítky deblového žebříčku.^[11]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu French Open 2019, když do soutěže s Australankou Astrou Sharmaovou zasáhly v roli náhradnic. V úvodním kole však nenašly recept na Móniku Puigovou se Shelby Rogersovou. Do čtvrtfinále čtyřhry US Open 2020 postoupila s Carterovou. Stala se tak první Brazilkou v této fázi grandslamového debla od roku 1984, kdy Patricia Medradová s Claudií Monteirovou odehrály čtvrtfinálové utkání ve Wimbledonu.^[12] V semifinále navazujícího Internazionali BNL d'Italia 2020 je zastavil první světový pár Barbora Strýcová se Sie Šu-wej.^[13][7]

S Dabrowskou postoupila do semifinále čtyřhry US Open 2021. V tiebreaku úvodní sady si přetrhla přední zkřížený vaz v pravém kolenu. Po operaci^[14] zahájila dlouhodobou rekonvalescenci. Po roční absenci se na okruh vrátila zářijovou čtyřhrou na Chennai Open 2022, kterou s Dabrowskou ovládly. Ve finále ztratily jen tři gamy s rusko-gruzínskou dvojicí Anna Blinkovová a Natela Dzalamidzeová.^[15] Druhou deblovou trofej v kategorii WTA 1000 pak vybojovala s Australankou Storm Sandersovou na říjnovém Guadalajara Open Akron 2022, kde je v závěrečném utkání nezastavily Anna Danilinová s Beatriz Haddad Maiovou.^[16]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítězka	2023	Australian Open	tvrdý	Rafael Matos	Sania Mirzaová Rohan Bopanna	7–6(7–2), 6–2

Utkání o olympijské medaile

Ženská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)

Stav	rok	místo konání	povrch	spoluhráčka	soupeřky	výsledek
Bronz	2020	Tokio, Japonsko	tvrdý	Laura Pigossiová	Veronika Kuděrmetovová Jelena Vesninová	4–6, 6–4, [11–9]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (3–2 Č)
Premier / WTA 500 (3–4 Č)
International / WTA 250 (3–2 Č)

Čtyřhra: 17 (9–8)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	22. září 2019	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Hayley Carterová	Lara Arruabarrenová Tatjana Mariová	6–7(7–9), 6–3, [7–10]
Vítězka	1.	28. září 2019	Taškent, Uzbekistán	tvrdý	Hayley Carterová	Dalila Jakupovićová Sabrina Santamariová	6–3, 7–6(7–4)
Vítězka	2.	16. srpna 2020	Lexington, Spojené státy	tvrdý	Hayley Carterová	Marie Bouzková Jil Teichmannová	6–1, 7–5
Finalistka	2.	26. září 2020	Štrasburk, Francie	antuka	Hayley Carterová	Nicole Melicharová Demi Schuursová	4–6, 3–6
Finalistka	3.	25. října 2020	Ostrava, Česko	tvrdý (h)	Gabriela Dabrowská	Elise Mertensová Aryna Sabalenková	1–6, 3–6
Finalistka	4.	13. ledna 2021	Abú Zabí, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Hayley Carterová	Šúko Aojamová Ena Šibaharaová	6–7(5–7), 4–6
Finalistka	5.	27. února 2021	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Hayley Carterová	Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková	7–6(7–4), 4–6, [3–10]
Finalistka	6.	4. dubna 2021	Miami, Spojené státy	tvrdý	Hayley Carterová	Šúko Aojamová Ena Šibaharaová	2–6, 5–7
Finalistka	7.	8. srpna 2021	San José, Spojené státy	tvrdý	Gabriela Dabrowská	Darija Juraková Andreja Klepačová	1–6, 5–7
Vítězka	3.	15. srpna 2021	Montréal, Kanada	tvrdý	Gabriela Dabrowská	Darija Juraková Andreja Klepačová	6–3, 6–4
Finalistka	8.	21. srpna 2021	Cincinnati, Spojené státy	tvrdý	Gabriela Dabrowská	Samantha Stosurová Čang Šuaj	5–7, 3–6
Vítězka	4.	18. září 2022	Čennaí, Indie	tvrdý	Gabriela Dabrowská	Anna Blinkovová Natela Dzalamidzeová	6–1, 6–2
Vítězka	5.	23. října 2022	Guadalajara, Mexiko	tvrdý	Storm Sandersová	Anna Danilinová Beatriz Haddad Maiová	7–6(7–4), 6–7(2–7), [10–8]
Vítězka	6.	13. ledna 2023	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Taylor Townsendová	Anastasija Pavljučenkovová Jelena Rybakinová	7–5, 7–6(7–3)
Vítězka	7.	12. února 2023	Abú Zabí, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Čang Šuaj	Šúko Aojamová Čan Chao-čching	3–6, 6–2, [10–8]
Vítězka	8.	25. června 2023	Berlín, Německo	tráva	Caroline Garciaová	Kateřina Siniaková Markéta Vondroušová	4–6, 7–6(10–8), [10–4]
Vítězka	9.	18. února 2024	Dauhá, Katar	tvrdý	Demi Schuursová	Caroline Dolehideová Desirae Krawczyková	6–4, 6–2

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 3 (3–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	listopad 2019	Houston, Spojené státy	tvrdý	Ellen Perezová	Sharon Fichmanová Ena Šibaharaová	1–6, 6–4, [10–5]
Vítězka	2.	1. února 2020	Newport Beach, Spojené státy	tvrdý	Hayley Carterová	Marie Benoîtová Jessika Ponchetová	6–1, 6–3
Finalistka	1.	květen 2021	Saint-Malo, Francie	antuka	Hayley Carterová	Kaitlyn Christianová Sabrina Santamariová	6–7(4–7), 6–4, [5–10]
Vítězka	3.	listopad 2022	Montevideo, Uruguay	antuka	Ingrid Gamarra Martinsová	Quinn Gleasonová Elixane Lechemiová	7–5, 6–7(6–8), [10–6]

Tituly na okruhu ITF

Čtyřhra: (15 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
1.	září 2016	Atlanta, Spojené státy	tvrdý	Ingrid Neelová	Alexandra Stevensonová Taylor Townsendová	4–6, 6–4, [10–5]
2.	červen 2017	Baton Rouge, Spojené státy	tvrdý	Ellen Perezová	Francesca Di Lorenzová Julia Elbabová	6–3, 6–4
3.	červenec 2017	Knokke, Belgie	antuka	Quinn Gleasonová	Leonie Küngová Axana Mareenová	6–4, 7–5
4.	červenec 2017	Brusel, Belgie	antuka	Quinn Gleasonová	Deborah Kerfsová Priscilla Heiseová	6–3, 6–2
5.	srpen 2017	El Espinar, Španělsko	tvrdý	Quinn Gleasonová	Ayla Aksuová Bibiane Schoofsová	6–3, 6–2
6.	říjen 2017	Sevilla, Španělsko	antuka	Renata Zarazúaová	Estrella Cabeza Candelaová Andrea Gámizová	7–6(2), 7–6(3)
7.	listopad 2017	Sant Cugat, Španělsko	antuka	Renata Zarazúaová	Olga Danilovićová Guiomar Maristany        Zuletová de Reales	6–1, 6–4
8.	prosinec 2017	Castellón, Španělsko	antuka	Yvonne Cavallé Reimersová	Žen Ťia-čchi Wang Si-jü	6–3, 6–1
9.	červen 2018	Sumter, Spojené státy	tvrdý	Astra Sharmaová	Julia Elbabová Sü Š'-lin	2–6, 6–3, [10–5]
10.	listopad 2018	Colina, Chile	antuka	Quinn Gleasonová	Bárbara Gaticová Rebeca Pereirová	6–0, 4–6, [10–7]
11.	leden 2019	Petit-Bourg, Francie	tvrdý	Quinn Gleasonová	Vladica Babićová Rosalie van der Hoeková	7–5, 6–4
12.	březen 2019	São Paulo, Brazílie	antuka	Paula Cristina Gonçalvesová	Martina Di Giuseppeová Thaisa Grana Pedrettiová	6–7(4), 6–0, [10–8]
13.	březen 2019	Curitiba, Brazílie	antuka	Paula Cristina Gonçalvesová	Jekatěrine Gorgodzeová Daniela Seguelová	6–7(3), 7–6(0), [10–2]
14.	červen 2019	Ilkley, Velká Británie	tráva	Beatriz Haddad Maiová	Ellen Perezová Arina Rodionovová	6–4, 6–7(5), [10–4]
15.	červen 2019	Colina, Chile	antuka	Hayley Carterová	Anna Danilinová Conny Perrinová	5–7, 6–3, [10–6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luisa Stefani na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Stefaniová na Wikimedia Commons
• Luisa Stefaniová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Luisa Stefaniová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Luisa Stefaniová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Luisa Stefaniová na X (dříve Twitteru)
• Luisa Stefaniová na Instagramu