J. Zeyer – J. V. Sládek – J. Vrchlický
Jako lumírovci bývá označována skupina spisovatelů 70. a 80. let 19. století sdružující se okolo časopisu Lumír. Společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících májovcích. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň.
Dobový kontext
Poslední třetina 19. století se vyznačovala aktivizací kulturního života v českých zemích. Roku 1881 (1883) bylo otevřeno Národní divadlo, 1882 byla Univerzita Karlova rozdělena na část českou a německou, vznikala nová nakladatelství (např. roku 1871 nakladatelství Jan Otto, roku 1872 nakladatelství J. R. Vilímka) a vyšlo množství almanachů (např. roku 1868 almanach Ruch, roku 1871 Anemonky, roku 1878 nový almanach Máj). Do středu veřejného zájmu se opět dostaly Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský.
Charakteristika
Cílem lumírovců bylo přiblížit české písemnictví vyspělým evropským literaturám. Prostřednictvím překladů (především z románské literatury) uváděli do české literatury evropské trendy, jak tematické, tak formální.
Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé básnické formy – sonet, gazel, rondel. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby se stala myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě.
Představitelé
Dělení spisovatelů na májovce, ruchovce a lumírovce je pouze orientační a často zjednodušující. Kniha Panorama české literatury mezi lumírovce a jejich epigony řadí následující spisovatele:[1]
Částí své tvorby:
- Josef Václav Sládek od sedmdesátých let
Spor mezi ruchovci a lumírovci
K vymezování obou skupin spisovatelů došlo na základě sporu, který zažehla Eliška Krásnohorská svou statí Obraz novějšího básnictví českého (Časopis Národního muzea, 1877).[2] V ní se dovolává básníka ryze národního. Jeho opak pak vidí ve Vrchlickém. Malíř Soběslav Pinkas naopak o dva roky později kritizoval Hálka, české literatuře vytkl její uzavřenost a vyzdvihl lumírovce. V následných sporech se počala profilovat škola kosmopolitní (lumírovci) a škola národní (ruchovci).
Související články
Reference
- ↑ MACHALA, Lubomír; PETRŮ, Eduard. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. 552 s. ISBN 80-85839-04-0. S. 141–146.
- ↑ PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče): pro výuku literatury na středních školách. 1. vyd. Sokolov: O.K.-Soft, 2000. 72 s. ISBN 80-238-5357-0. S. 40.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Lumírovci |
