| Malý Kežmarský štít | |
|---|---|
 Impozantní severní stěna Malého Kežmarského štítu, nazývaná „slovenský Eiger“. (Pohled od „Brnčálky“). | |
| Vrchol | 2514,4 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Slovensko Slovensko |
| Pohoří | Vysoké Tatry |
| Souřadnice | 49°12′5″ s. š., 20°13′11″ v. d. |
  Malý Kežmarský štít | |
| Prvovýstup | 1834 Ján Still |
| Hornina | diority až granodiority |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na horolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost chaty pri Zelenom plese, přezdívané Brnčálka.
Topologie
Od Kežmarského štítu ho dělí Horná Kežmarská štrbina, od Kežmarské kopy zase Dolná Kežmarská štrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý rebrík, často využívaná k sestupu. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např. Kežmarskou kupu na východě, Ušatou vežu na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepańského vežu, Pavúkovu vežu (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekovu vežu.
Vysokohorská turistika
Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovkou II, jen s horským vůdcem.
Horolezectví
Roku 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup tzv. Německým žebříkem) těžkou cestu (IV - V).
Roku 1912 vylezli Alfréd Grósz, T. Krégczy, Lajos Rokfalusy celou severozápadní hranu (III) na okraji severní stěny z Měděné dolinky až na vrchol.[1]
V r. 1929 bratři Szczepańští vylezli cestu,[2] která vede šikmo vlevo (IV).
Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r. 1932 (spodek VI, nahoře IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezci v dolní a horní polovině. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv. Weberovku,[3] vylezli v r. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r. 1963 vytvořili direttissimu J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst.[4]
Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalových a Superdirettissima ještě z r. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.
- ↑ TUREK, Jakub. Severozápadní hrana / Grószův pilíř na Malý Kežmarský štít [online]. UpDown Media, 25.2.2020. Dostupné online.
- ↑ TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online.
- ↑ Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI). [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-01.
- ↑ ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
Literatura
- KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s.
- JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370. (slovensky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Kežmarský štít na Wikimedia Commons - Popis normálních výstupů (I-II)
- Jedna túra s horským vůdcem
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Malý_Kežmarský_štít |
