Malcolm Anderson

Malcolm Anderson
Narození	3. března 1935 (89 let) Theodore
Povolání	tenista
Ocenění	člen Řádu britského impéria Mezinárodní tenisová síň slávy Australská sportovní medaile Australian Tennis Hall of Fame
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malcolm James „Mal“ Anderson (* 3. března 1935, Theodore) je bývalý australský tenista. Podle statistik Adriana Quista byl v roce 1957 singlovou světovou dvojkou. Toho roku dosáhl svého největšího úspěchu, když vyhrál dvouhru na US Open. Podařilo se mu to jako prvnímu nenasazenému hráči v historii.^[1] Neúspěšně hrál finále v New Yorku i rok poté, prohrál s Ashley Cooperem. Na domácím australském mistrovství se dvakrát probil do finále - v pozoruhodném rozpětí čtrnácti let (1958, 1972). V prvém případě podlehl znovu Ashley Cooperovi, ve druhém Kenu Rosewallovi. Tehdy mu bylo již 36 let, ale jeho soupeř Rosewall byl ještě o rok starší, šlo o proslulé "finále starců" či "golden oldies".^[1] Jeho maximem ve Wimbledonu bylo čtvrtfinále. Na French Open nejezdil, s jedinou výjimkou roku 1957, kdy vypadl ve 2. kole. Toho roku ale v Paříži vyhrál čtyřhru, s krajanem Ashley Cooperem. V roce 1973 vyhrál mužskou čtyřhru s Johnem Newcombem na Australian Open a v roce 1957 tamtéž čtyřhru smíšenou, s Fay Mullerovou. Ke konci roku 1958 přestoupil k profesionálům a v roce 1959 vyhrál britské profesionální mistrovství. S australskou reprezentací vyhrál v letech 1957 a 1973 Davisův pohár, jeho bilance v této soutěži byla 13 výher, 6 proher.^[2] Roku 1972 obdržel Řád britského impéria. V roce 2000 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.^[3]

Reference