Mandorla

Mandorla (italsky mandle) je ve výtvarném umění aureola či svatozář, která obepíná celou postavu. Nejčastěji je tvořena dvěma kruhovými oblouky, jako průsečík dvou kruhů s hroty nahoře i dole, může být ale také oválná nebo elipsovitá.^[1]

Historie

V Evropě se mandorla objevuje od 6. století na mozaikách, nejvíc se rozšířila v románském malířství a sochařství vrcholného středověku. Zprvu se v mandorle zobrazoval pouze Kristus, později také Panna Maria a jiní světci. V českých zemích se vyskytuje v iluminovaných rukopisech a na nástěnných freskách od 13. století, nejznámější je mandorla uprostřed mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Motiv je však znám už ze starověku, z plastik a mincí a pochází snad z Persie. V poněkud jiném, širším tvaru ji užívalo malířství indické, tibetské a čínské při zpodobování Buddhy a bódhisatvů, ovšem až z pozdější doby.

Galerie

• 
  Kristus v mandorle. Evangeliář ze Špýru, kolem 1220
• 
  Tympanon kostela v Carennacu, jižní Francie
• 
  Freska v kostele v Biasca
• 
  Malba na hedvábí. Tibet, 17. století

Odkazy

Reference

Literatura

• J. Herout, Slabikář návštěvníků památek. Praha 1978
• Ottův slovník naučný, heslo Mandorla. Sv. 16, str. 752

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mandorla na Wikimedia Commons