Fotbalově začínal v Atalantě, kde odehrál první dvě sezony. V roce 1958 odešel v 19 letech do Boloně. Tady zůstal kromě jedné sezony strávené v Padově celkem 15 sezon. Za tuhle dobu vytvořil s Pascuttim skvělou útočnou dvojku, která pomohla v sezoně 1963/64 k titulu. Dále získal dvě vítězství v Italském poháru (1969/70, 1973/74). V roce 1974 ukončil kariéru v Boloni. Celkem nastoupil do 415 utkání, což jej řadí na 5. místo v historické tabulky v klubu. Kariéru si ještě prodloužil v Kanadském klubu Toronto Metros v roce 1975.
Za reprezentaci odehrál čtyři utkání a vstřelil jednu branku. Odehrál i dva zápasy na MS 1966.[1]
Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem. První angažmá získal v Bologni. Nejprve vedl mládež a v roce 1979 se stal dočasně i trenérem u dospělých. Poté vedl mužstva Udinese, Brescie, Salernitany, Parmy, Padovy, Reggiany a také Ravenny. Největší úspěch byl v sezoně 1983/84, když vyhrál třetí ligu.
