Matyáš Gottfried Wunschwitz

Matyáš Gottfried Wunschwitz
Narození	únor 1632 Praha
Úmrtí	10. března 1695 (ve věku 63 let) Poběžovice
Povolání	právník
Choť	Anna Feliciana Wunschwitzová
Děti	Gottfried Daniel Wunschwitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matyáš Gottfried Wunschwitz, též Matyáš Bohumír z Vunšvic (1632 Praha – 1695 Poběžovice) byl český šlechtic z rodu Wunschwitzů, významný sběratel a spoluzakladatel památek kultu Jana Nepomuckého.

Život

Pocházel z nižšího šlechtického rodu, doloženého od 15. století v horním Sasku a v Lužici. V erbu rodu byl jelen s korunkou na krku, zobrazený na trojvrší ve skoku (heraldicky) doprava, v klenotu vyrůstající jelen s korunkou.

Narodil do právnické rodiny v Praze na Novém Městě, kde obýval Vunšvicovský dům čp. 793/II na Václavském náměstí, zbořený roku 1912^[1]. Tento dům dal roku 1679 přestavět a zřídit v něm kapli Jana Nepomuckého. Podle pověsti měl být jako sedmiletý chlapec unesen a prodán tureckému pánovi za sluhu. Po modlitbě k Janu Nepomuckému se údajně zázračně vrátil do rodného domu.

Po studiích filozofie a práv na pražské univerzitě se ve 23 letech stal císařským prokurátorem a diplomatem v Polsku. Výhodně se oženil s Annou Feliciánou, dcerou císařského rady hraběte Daniela Norberta Pachty z Rájova (1648-1718),^[2] s níž vyženil panství Poběžovice. V Praze a v Plzni vykonával praxi advokáta, byl rovněž přísedícím českého zemského soudu v Praze a místokomorníkem krále Leopolda I. Později byl jmenován do úřadu krajského hejtmana v Plzni. Jeho nejstarší syn Gottfried Daniel Wunschwitz pokračoval v otcově sběratelské činnosti, rozšířil jeho knihovnu a věnoval se genealogii a heraldice.

Dílo

Wunschwitz se větší část svého života věnoval sbírání dokladů o životě a zázracích Jana Nepomuckého, kterého povýšil na rodinného ochránce a světce dávno před jeho svatořečením. Roku 1683 dal postavit na Karlově mostě bronzovou sochu Jana Nepomuckého, odlitou v Norimberku podle dřevěného vzoru od sochaře Jana Brokofa, jehož hostil a zaměstnával v letech 1680–1683, po dobu velké morové epidemie v Praze, na svém venkovském sídle v Ronšperku. Dřevěnou sochu i její předlohu – hliněné modeletto od M. Rauchmülera si ponechal ve svém domě, který byl střediskem nepomucenského kultu až do roku 1819^[3]

Reference

Literatura

• KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Knihovna Bohumíra Daniela svobodného pána Wunschwitze. Sborník archivních prací. 2003, s. 195–226. ISSN 0036-5246. 
• z Vunšvic in: Ottův slovník naučný, díl 26. Praha: Jan Otto, 1906, s. 1076.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory až po současnost. Díl II. N-Ž. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 630. 

Externí odkazy

• Vunšvic ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Autoritní data	GND: 1019751940 ISNI: 0000 0003 6773 9670 VIAF: 232302568 WorldCat Identities: viaf-232302568