| Maxmilián I. | |
|---|---|
| kurfiřt a vévoda bavorský | |
 Portrét od Joachima von Sandrarta ze 17. století | |
| Doba vlády | 1597 – 27. září 1651 |
| Úplné jméno | Maxmilián Josef Leopold Ferdinand |
| Tituly | vévoda bavorský kurfiřt bavorský (od r. 1623) |
| Narození | 17. duben 1573 Mnichov |
| Úmrtí | 27. září 1651 Ingolstadt |
| Předchůdce | Vilém V. |
| Nástupce | Ferdinand Maria |
| Manželky | I. Alžběta Lotrinská II. Marie Anna Habsburská |
| Potomci | Ferdinand Maria Maxmilián Filip Hieronymus |
| Rod | Wittelsbachové |
| Otec | Vilém V. |
| Matka | Renata Lotrinská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maxmilián I. Bavorský (17. dubna 1573 – 27. září 1651) zvaný „Veliký“ byl vévoda bavorský. Během třicetileté války byl významným spojencem Ferdinanda II. Štýrského, císaře Svaté říše římské, a za věrné služby v roce 1623 dostal tituly kurfiřt bavorský a také kurfiřt falcký, který byl zabaven kurfiřtovi Fridrichovi Falckému. Vyznamenal se také reformami v Bavorsku.
Životopis
Maxmilián byl syn vévody Viléma V. a Renaty Lotrinské. Po odstoupení svého otce v roce 1597 z funkce se ujal vlády a během ní zlepšil správu, soudnictví, vojsko a uvedl rozervané finance do pořádku. Jako odchovanec jezuitů nebyl nakloněn protestantskému vyznání. Roku 1608 obsadil říšské město Donauwörth, dané do klatby, což vedlo k utvoření Protestantské unie. Naproti tomu se Maxmilián přičinil v roce 1609 o založení spolku katolických knížat, Katolické ligy, a stal se jejím náčelníkem. Maxmilián nebyl přítelem Habsburků a nerad svolil roku 1610 k přijetí tehdy ještě arcivévody Ferdinanda Štýrského do ligy, ale se zřením ke katolické věci mu přece jen postavil na počátku české války roku 1619 pomocné vojsko ligistické (30 000 mužů vedených Tillym), obsadil Horní Rakousy, které mu dal císař náhradou za pomoc v zástavu, a porazil ve spolku s císařskými české stavovské vojsko 8. listopadu 1620 na Bílé Hoře. Potom obsadil Horní Falc, již mu pak císař roku 1623 přiřkl odměnou místo Horních Rakous zároveň s hodností kurfiřtskou.
Když si však později císař zřídil veliké vlastní vojsko pod vedením Albrechta z Valdštejna a mínil ho použít k rozmnožení své moci ve Svaté říši, postavil se tomu Maxmilián rozhodně na odpor a na kurfiřtském sněmu v Řezně roku 1630 vymohl propuštění Valdštejnovo. Za války švédské musil po porážce Tillyho v bitvě u Rainu nad Lechem (1632) z Mnichova prchnout. Valdštejn ho ze msty nepodporoval. Po vítězství u Nördlingenu (1634) se účastnil Maximilián s celou mocí boje proti Francouzům i Švédům. Ale později jeho země příliš trpěla od nepřátel, pročež Maxmilián učinil roku 1647 u Ulmu s nepřítelem separátní příměří. Ve vestfálském míru si podržel Horní Falc i kurfiřtství.
Maxmilián byl dobrý státník, muž přísných mravů, pevné vůle a houževnaté vytrvalosti; jeho soukromý život měl pod vlivem jeho přepjaté a blouznivé zbožnosti pochmurný ráz asketické prostoty. Byl ženatý dvakrát: s Alžbětou Lotrinskou a s Marií Annou, dcerou Ferdinanda II. Z druhého manželství měl syny Ferdinanda Marii a Maximiliána Filipa.
Vývod z předků
Reference
Literatura
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
| Předchůdce | Maxmilián I. Bavorský | Nástupce |
|---|---|---|
| Vilém V. | vévoda bavorský 1597–1651 |
Ferdinand Maria |
| Fridrich V. Falcký jako kurfiřt falcký |
kurfiřt bavorský 1623–1648 1623–1651 |
Karel I. Ludvík jako kurfiřt falcký |
| Ferdinand Maria jako kurfiřt bavorský |
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián I. Bavorský na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Maxmilián_I._Bavorský |
