Maxmilián Quido z Martinic

Maxmilián Guidobald Bořita z Martinic
Erb Martiniců
Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci: 1711 – 1720
Panovník	Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (vdova)
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1708 – 1711
Panovník	Josef I.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	16. března 1664 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	30. června 1733 (ve věku 69 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	1. Marie Bonaventurá z Althannu 2. Marie Kateřina Trautsonová
Rodiče	Maxmilián Valentin z Martinic a Anna Kateřina Bukůvková z Bukůvky
Děti	Jan Josef Karel z Martinic Karel Josef z Martinic
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Ocenění	1721 rakouský Řád zlatého rouna (č. 639)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Guidobald hrabě z Martinic (16. březen 1664, Praha – 30. červen 1733, Vídeň) byl český šlechtic ze starobylého rodu Martiniců, zastával vysoké funkce u císařského dvora, vlastnil statky v severních Čechách a na Vysočině.

Mládí a kariéra

Narodil se jako nejmladší syn nejvyššího hofmistra Maxmiliána Valentina z Martinic (1612–1677) a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Bukůvkové z Bukůvky (1624–1685). Absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, pobýval například ve Francii^[1]. Patřil již ke generaci Martiniců, která se více než v Českém království uplatnila u císařského dvora ve Vídni a v diplomacii (jeho starší bratr Jiří Adam II. byl místokrálem v Neapoli).

Od mládí patřil ke dvoru arcivévody Josefa, pozdějšího císaře Josefa I.^[2], získal tituly c. k. komořího a tajného rady. Za vlády Josefa I. se stal nejvyšším maršálkem císařského dvora (1708–1711), poté byl nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory, vdovy po Leopoldovi I. (1711–1720). V roce 1721 získal Řád zlatého rouna.

Majetek a rodina

Ještě jako nezletilý zdědil po otci (1677) panství Ahníkov a Prunéřov na Chomutovsku. Renesanční zámek v Ahníkově byl sídlem správy panství, zatímco Prunéřov sloužil pro občasné pobyty rodiny, i když Maxmilián Guidobald se tu zdržoval jen výjimečně. Na prunéřovském panství byl z jeho iniciativy v Boleboři postaven lovecký zámek s kaplí. Spolu se sourozenci zdědil v roce 1685 po matce východočeské panství Bystré, které pak o rok později společně prodali za 175 000 zlatých hraběti Janu Pavlovi z Walderode. Po starším bratrovi Jaroslavu Bernardovi zdědil v témže roce 1685 statek Hořepník na Vysočině. Historie zámku v Hořepníku (někdy uváděného jen jako panský dům) není zcela objasněna, pravděpodobně vznikl někdy v první polovině 18. století.

Manželství uzavřel ve Vídni 3. května 1690 s hraběnkou Marií Bonaventurou z Althannu (1667–1709), dcerou diplomata Michaela Václava z Althannu. Tento sňatek mimo jiné přispěl k jeho postavení u dvora, protože jeho švagrem byl například neapolský místokrál kardinál Michal Bedřich z Althanu (1680–1734) nebo kníže Ferdinand August z Lobkovic (1655–1715). Z manželství se narodil pokračovatel rodu Jan Josef Karel (1692–1738), mladší syn Karel Josef (1699–1769) se oddal církevní dráze a byl proboštem na Vyšehradě. V křestních jménech synů se zřetelně odráží fakt, že otec působil u dvora arcivévodů Josefa a Karla. Podruhé se Maxmilián Guidobald oženil v pokročilém věku v roce 1720 s hraběnkou Marií Kateřinou Trautsonovou (1691–1769).

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999) ISBN 80-7185-237-6

Externí odkazy

• Rodokmen Martiniců