 Meduňka lékařská | |
|---|---|
 Meduňka lékařská (Melissa officinalis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | meduňka (Melissa) |
| Binomické jméno | |
| Melissa officinalis L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Popis
Je to vytrvalá rostlina dorůstající výšky 70–150 cm. Aromatické listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité, hrubě pilovité a příjemně voní po citrónu. Květy vyrůstají po třech až šesti v lichopřeslenech v paždí horních listů. Kalich je dvoupyský, stejně jako bílá koruna dorůstající 12 až 15 mm. Kvete od června do srpna. Jejím plodem jsou tvrdky. Květy jsou většinou bílé, ale někdy i bledě růžové až slabě fialové. Ve středověku z ní alchymisté vyráběli „elixíry mládí“. Slouží k výrobě „karmelitských kapek“ proti hysterii a jiným nervovým poruchám.[1] Meduňka se rozmnožuje buď dělením trsů nebo semeny, které se na začátku jara vysévají do pařeniště. Mladé rostlinky meduňky se sází do záhonů v květnu.[2]
Rozšíření
Původní oblastí rozšíření je východní Středozemí a Malá Asie. Ve střední Evropě se pěstuje na polích a zahradách, občas zplaňuje. Vyhovují jí chráněné a slunné polohy s propustnou humózní půdou.
Účinné látky
Meduňka obsahuje asi 0,1 % silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol) a asi 4 % tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová). Dále, a to v menším množství, hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.
Použití
Meduňkový čaj z listů snižuje stres, uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u herpesvirů (opary).[3] Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v lidovém lékařství jako hypnotikum a sedativum. Používá se také jako koření. V kuchyni se pro svou citrusovou vůni za čerstva přidává do míchaných nápojů a ovocných salátů. Dá se z ní dělat meduňkové víno (macerací hrsti listů v litru bílého vína).[1] Meduňka má i široké užití v kosmetice. Tvoří významnou složku v šamponech na mastné vlasy a v mastích proti oparům. Jelikož čistí a zklidňuje pleť, tak se z ní vyrábí přípravky na pleť.[4]
Sbírá se list nebo celá nať – zásadně před květem. Je třeba sušit ji rychle, ne však na slunci, vhodné jsou nízké teploty. Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b GATO, Martin. Léčivé rostliny: v praktickém bylinkářství, kosmetice a kuchyni. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2013. 259 s. ISBN 978-80-7346-156-0. S. 146–147.
- ↑ AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2022-03-20]. Dostupné online.
- ↑ a b http://botany.cz/cs/melissa-officinalis/
- ↑ Meduňka lékařská - atlas bylinek | ZdraváZóna.cz [online]. [cit. 2022-03-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu meduňka lékařská na Wikimedia Commons - http://botanika.wendys.cz/kytky/K130.php
- https://web.archive.org/web/20070602171857/http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/lecive_rostliny/medunka.htm
- https://web.archive.org/web/20070514040005/http://www.leros.cz/byliny/medunka-lekarska/
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Meduňka_lékařská |
