| Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran | |
|---|---|
 Země s členskými a sdruženými stranami | |
| Zkratka | EIPRPDS |
| Vznik | 1924 |
| Zánik | 1938 |
| Typ | Politická internacionála |
| Účel | klasický radikalismus antimilitarismus sociální liberalismus |
| Sídlo | Paříž |
| Generální tajemník | Émile Borel |
| Prezident | Ferdinand Buisson Ivar Berendsen |
| Hlavní orgán | L'Entente |
| Přidružení | Mezinárodní ententa mladých radikálů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran (francouzsky: Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires), známá též jako Radikální internacionála, byla mezinárodní internacionála sdružující radikální a sociálně liberální politické strany, která existovala v letech 1924 až 1938.[1][2]
Historie
Vznik organizace byl motivován potřebou vytvoření mezinárodního společenství radikálních a středových politických stran po vzoru konkurenční Socialistické dělnické internacionály, kterou v roce 1923 vytvořili sociálně demokratické politické strany. První ustavující sjezd Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran se konal 29. srpna 1924 v Ženevě. V jeho čele stál nositel Nobelovy ceny za mír Ferdinand Buisson, který se poté stal prvním prezidentem výkonného výboru.
Postupně vstupující členské politické strany pocházeli z Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska, Francie, Nového Zélandu, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Řecka, Spojeného království, Švédska, Švýcarska, Lucemburska, Turecka, Maďarska a Litvy a v rámci organizace působili také přidružení exiloví politici z Ukrajiny a Itálie.[3][4]
V roce 1938 organizace v souvislosti s mezinárodní krizí přestala fungovat a zanikla. V roce 1947 řada z jejich původních členských stran založila širší nástupnickou organizaci Liberální internacionála.[5]
Ideová základna
Ideově organizace stála na základech demokratického klasického radikalismu. Ten v reakci na první světovou válku stál na ideovém antimilitarismu, který měl být upevňován mezinárodní spoluprací především na půdě Společnosti národů a podporou demokratických hodnot. V ekonomické oblasti byl postoj internacionály ovlivněn dohodou o levo-středové sociálně liberální politice mezi francouzskými radikálními socialisty a britskou Liberální stranou, která postupně odvrhla manchesterský liberalismus 19. století.
Organizační struktura
Výkonný výbor skládající se ze zástupců členských politických stran byl volen na mezinárodních kongresech, kam jednotlivé členské strany vysílaly své delegáty. V jeho čele stál prezident organizace. Organizační záležitosti pak řídil jemu podřízený generální tajemník. V letech 1929–1936 byl jedním z místopředsedů výkonného výboru Antonín Uhlíř. Organizace sídlila v pařížském paláci radikálně socialistické strany ve čtvrti Rue de Valois v 1. pařížském obvodě.[6] V roce 1929 po iniciačním kongresu ve Stockholmu, byla na ustavujícím kongresu v Berlíně vytvořena také mládežnická organizace s názvem Mezinárodní ententa mladých radikálů (francouzsky: Entente internationale des jeunesses radicales) existující do jejího zániku v roce 1940.[7]
Československé zastoupení
V Československu byla členskou stranou Mezinárodní ententy Československá strana národně socialistická. V souvislosti s posunem strany doleva v době vzniku Československa, na začátku 20. let českoslovenští národní socialisté působili jako pozorovatelská strana v Socialistické dělnické internacionále spolu s Československou sociální demokracií, která byla plným členem. V souvislosti upevněním vedení demokratického proudu předsedy Václava Klofáče, příchodem člena vedení Společnosti národů Edvarda Beneše na pozici místopředsedy strany v roce 1926 a také sloučením středové Národní strany práce do ČSNS se strana odklání od Socialistické dělnické internacionály a v roce 1929 vstupuje do Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran. Tato mezinárodní stranická spolupráce byla vnímána jako další pilíř zahraniční politiky spolupráce především s francouzskou vládní Republikánskou, radikální a radikálně socialistickou stranou a Francií, jako nejvýznamnější velmocí a spojencem Československa.[8]
Rok 1938 pak znamená okupaci Československa i přerušení mezinárodní organizace. ČSNS se rozpouští a část strany vstupuje do Strany národní jednoty a část do Národní strany práce. S obnovením ČSNS po osvobození Československa v roce 1945 přicházejí i další snahy mezinárodní stranické spolupráce. V dubnu 1947 jsou zástupci československých národních socialistů vysláni na mezinárodní konferenci do oxfordské Wadham College, kde se podílejí na znění takzvaného Oxfordského manifestu, který vede k vytvoření nové Liberální internacionály. Přichází ale Únor 1948, který mezinárodní působení strany a její svobodný vývoj ukončuje. V lednu 1949 se v Londýně exiloví českoslovenští národní socialisté spolu s dalšími představiteli exilových stran z východního bloku i ze Španělska účastní provolání za svobodu evropských národů a stávají se přidruženými členy Liberální internacionály. V únoru 1949 se exilová ČSNS stává nejsilnější politickou stranou nové Rady svobodného Československa.[9][10]
V Československu pak dosazené vedení Československé strany socialistické spolu se slovenskou Stranou slobody udržuje vztahy s dalšími satelitními stranami východního bloku. V rámci takzvaného „liberálního socialismu“ spolupracuje např. s východoněmeckou Liberálnědemokratickou stranou Německa nebo polskou Demokratickou stranou.[11]
Kongresy
- 1925: Kodaň
- 1927: Karlsruhe[12]
- 1927: Paříž
- 1928: Londýn
- 1929: Stockholm
- 1931: Athény
- 1932: Amsterdam
- 1933: Sofie
- 1934: Kodaň
- 1935: Londýn
- 1936: Paříž
- 1937: Lucemburk
- 1938: Évian-les-Bains[13]
Členské a sdružené strany
Odkazy
Reference
- ↑ LORENZINI, Sara. For Peace in Europe: Institutions and Civil Society Between the World Wars. Redakce Donatella Cherubini. [s.l.]: Peter Lang, 2007. ISBN 978-9-05-201364-0. Kapitola The White International and Peace in Europe, 1925-1932, s. 367–368. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ New Political Ideas in the Aftermath of the Great War. Redakce Alessandro Salvador. [s.l.]: Springer International, 2017. ISBN 978-3-31-938915-8. Kapitola Preface, s. vii. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ BERSTEIN, Serge. Le milieu genevois dans la France de l'entre-deux-guerres [online]. Řím: École française de Rome, 1987 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ UYAR, Hakkı. Mete Tunçay'a armağan. Istanbul: İletişim, 2007. 760 s. Dostupné online. ISBN 978-9750504815. Kapitola CHP'nin Avrupa'nın Radikal a Demokrat Partileri ile İlişkileri (1926-1935), s. 707–724. (turecky)
- ↑ International Entente of Radical and Similar Democratic Parties [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Appendix 1 Information about the Christian Democrat and People's Parties International, International Democratic Union, Liberal International and Socialist International [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ARKADAKSKIJ, J. A. Příručka Mezinárodní společenské organizace. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1963. 375 s. Dostupné online. Kapitola Světová federace liberální a radikální mládeže, s. 243.
- ↑ KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
- ↑ COOSEMANS, Thierry. Les internationales de partis [online]. cairn.info, 2014-12-16 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Oxford Manifesto 1947 – Manifesto – Politics – Liberalism [online]. Liberal-international.org [cit. 2011-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2011. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ LAPP, Peter Joachim. Die "befreundeten Parteien" der SED : DDR-Blockparteien heute. Köln: Wissenschaft und Politik, 1988. 224 s. ISBN 978-3804686991. S. 104. (německy)
- ↑ Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires 1927 [online]. eBay [cit. 2024-05-06]. Dostupné online.
- ↑ TURAN, Murat. Türk-Fransız İlişkileri Örneğinde, Parti-Devlet Beraberliği Konusunun İncelenmesi (1923-1939). S. 2189–2205. History Studies: International Journal of History [online]. Osman Köse, 2019-12 [cit. 2024-05-16]. Roč. 11, čís. 6, s. 2189–2205. ISSN 1309-4173. DOI 10.9737/hist.2019.806. (turecky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mezinárodní_ententa_radikálních_a_podobných_demokratických_stran |
