| Miki Volek | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Michal Vítězslav Volek |
| Jinak zvaný | Michael Volek |
| Přezdívka | Mickey |
| Narození | 21. května 1943 Uherské Hradiště Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 14. srpna 1996 (ve věku 53 let) Praha Česko  Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Žánry | rock and roll |
| Povolání | hudebník |
| Nástroje | zpěv, kytara |
| Příbuzná témata | Olympic |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michael „Miki“ Volek (21. května 1943[1] Uherské Hradiště[2] – 14. srpna 1996 Praha[3]), zvaný též Mickey,[4] rodným jménem Michal Vítězslav Volek,[5] byl český rokenrolový zpěvák, kytarista, pianista, skladatel a showman, přezdívaný král českého rokenrolu.[4]
Život
Narodil se roku 1943 v Uherském Hradišti jako jedináček do rodiny armádního důstojníka Václava Volka a jeho ženy Ludmily.[5][6] Otec, syn kováře z Měšic a Dražic u Tábora, přišel na Moravu v roce 1936 k 27. pěšímu pluku, a s Ludmilou Furyovou, dcerou z místní úřednické rodiny, se zde oženil v roce 1939.[6]
Ještě než Michal dosáhl školního věku, začala se rodina opakovaně stěhovat spolu s tím, jak Václav Volek po druhé světové válce měnil působiště. Někdy uváděné tvrzení, že byl Volkův otec v Praze zaměstnán u Hradní stráže,[3] je však nejspíše mýtus.[6] V roce 1958 zakotvila rodina natrvalo v Praze, téhož roku byl ale Volkův otec pro problémy s alkoholismem předčasně propuštěn z armády.[6] Zemřel roku 1969 jako chodec při dopravní nehodě,[3] při návratu z hospody v opilosti.[6] Michal tak od svých 26 let žil již pouze se svou matkou, s níž ho poutal velmi blízký vztah a která v něm také probudila zájem o hudbu.[4] V dětství se učil hrát na kytaru a klavír.[1]
Existují dohady, že biologickým otcem Volka by mohl být spisovatel František Kožík, se kterým měla jeho matka v době okolo Michalova narození velmi úzký přátelský vztah. Ten na přímý dotaz tuto tezi sice odmítl potvrdit, svoji odpověď ale formuloval tak, že to z ní vyplývá jako dobře možné.[3][6]
Jeho zájem o rokenrol vzbudil roku 1956 článek o Elvisi Presleym v časopise Dikobraz, ve kterém se psalo o „novém úpadkovém hudebním stylu, vzniklém v prohnilém imperialismu“.[7] Původně se domníval, že rokenrol vznikl v západním Německu, neboť mu jeho první rokenrolové desky věnovala teta z Lince. Na jeho omyl jej upozornil o nějaký čas později Pavel Sedláček.[1]
Hudební kariéra
První kapela
V roce 1960 začal Miki Volek vystupovat s kapelou Crazy Boys, ve které hrál na sólovou kytaru a zpíval doprovodné vokály. Dalšími členy kapely byli i pozdější klávesista Olympicu Mirek Berka a hudebník Ladislav Štaidl.[8] Na vystoupení Crazy Boys na reprezentativním koncertu divadla Semafor přišly do paláce Lucerna tři tisíce diváků. Po skončení jejich produkce nechtěli diváci Volka pustit z pódia.[4] Roku 1963 odešel Miki Volek, tehdy už jako hlavní zpěvák kapely, dobrovolně do psychiatrické léčebny, aby nemusel nastoupit na vojnu, a Crazy Boys se rozpadli.[7]
Zlatá éra
| „ |
Dívejte se na Mikiho Volka: kroutí se u mikrofonu, trhá rukama, hlavou, celým tělem, vyráží nejpodivnější zvuky, trošičku hraje divadlo, hodně odposlouchal – ale nelže. Ani když zpívá anglický text, kterému moc nerozumí. |
“ |
— Ivan Soeldner, poznámka k pásmu Ondráš podotýká v časopise Československý voják z 11.4.1964[2] | ||
Po propuštění z léčebny ještě téhož roku začal hrát s kapelou Olympic, se kterou nahrál své první gramofonové desky a vystupoval v hudebním pásmu Ondráš podotýká divadla Semafor.[1] Období kolem poloviny šedesátých let byla Volkova zlatá éra a stal se hvězdou srovnávanou s Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou nebo Karlem Gottem.[2] Jeho nekonformní vystupování a neznalost angličtiny mu ztížily přístup do nahrávacích studií a do rozhlasu. V této době se začaly naplno projevovat zpěvákovy sklony k alkoholismu a užívání drog (fenmetrazin a jiné medikamenty) poté, co od samého začátku jeho vystupování se jeho matka snažila pomáhat mu udržovat výkonnost pomocí dopujících léků, nad čímž postupem času ztrácel kontrolu.[3] Od roku 1965 kvůli rozdílnému názoru Petra Jandy na další vývoj kapely v Olympicu pouze hostoval.[4] Roku 1966 odešel z kapely natrvalo a začal vystupovat se skupinou Old Stars, následujícího roku dostal angažmá v divadle Semafor v hudebním pásmu Tak co, pane barone, kde mu Jiří Suchý a Jiří Šlitr nechali prostor i pro vlastní tvorbu. Volek např. zpíval svou skladbu Domovnice, kterou Jiří Černý nasadil i do populární rozhlasové hitparády Houpačka, kde však neuspěla. Od roku 1968 zpíval v kapele Mickey & The Samuels Petra Kaplana.[8]
Politicko-kriminální intermezzo
Roku 1969 odjel na turné s Mickey and the Samuels do Západního Berlína. Měli propustky a mohli volně přecházet mezi východní a západní částí města. V Západním Berlíně si zakoupili zábavné publikace a plakáty, ale i tiskoviny o pražském jaru 1968, což bylo při hraniční kontrole klasifikováno jako protirežimní. Na základě tohoto nálezu byl spolu se svým přítelem fotografem Aloisem Valentou zatčen, půl roku byli drženi a vyslýcháni ve vazbě v Berlíně a následně odsouzeni k jedenapůlročnímu trestu odnětí svobody ve věznici v Drážďanech za protistátní štvaní. Po třinácti měsících byli Volek a Valenta za doprovodu Stasi přepraveni zpět do Československa. Poté byl dotlačen k podpisu spolupráce s StB jako informant. Své zprávy o prominentních osobnostech české kultury ovšem podával takovým způsobem, že byl z této služby po roce pro „nepoužitelnost“ propuštěn.[2][9][3]
Závěr kariéry
Přelom sedmdesátých a osmdesátých let znamenal pro Mikiho Volka konec hudební kariéry. V letech 1976–1979 sice poměrně úspěšně vystupoval s kapelou Transit, celkově však na něj doléhaly následky užívání drog a alkoholu.[10] Počátkem osmdesátých let se oženil a začal dálkově studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Manželství se však kvůli Volkovým drogovým a alkoholovým příhodám brzy rozpadlo a studií na vysoké škole rovněž zanechal.[4] V roce 1984 natočil své první a jediné sólové album nazvané Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek!.[10]
| „ |
rock'n'roll z nás nikdo nepřežije |
“ |
— Michal Bukovič, text Volkovy písně A mně se líbí | ||
Závislost na omamných látkách se postupně začala projevovat na zpěvákově zdravotním stavu. Počátkem devadesátých let kvůli nedostatku peněz prodal svůj klavír, obrazy, psací stroj a kytaru.[4] Nakonec přišel i o byt, ve kterém bydlel.[9] Jeho politickým idolem se stal Miroslav Sládek.[4]
Na sklonku života se začal stýkat se skupinkou mladých lidí. Mezi těmito jeho přáteli byl i tehdy ještě student FAMU Filip Menzel, který s ním natočil amatérský dokumentární film. Tento snímek se stal později základem dokumentu Igora Chauna Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále.[4]
Miki Volek zemřel začátkem srpna 1996 ve svém bytě v Praze 7 ve Veletržní ulici. Pravděpodobnou příčinou smrti bylo krvácení do jícnu jako následek dlouhodobého nadměrného požívání alkoholu. Jeho mrtvé tělo bylo nalezeno až 14. srpna.[3] Jeho ostatky jsou uloženy v hrobě na Olšanském hřbitově.[11]
Skupiny, se kterými vystupoval
- Crazy Boys (1960–1963) – sólová kytara, zpěv
- Olympic (1962–1966) – zpěv
- Old Stars (1966–1968)
- hostování u Country beat Jiřího Brabce
- Mickey & Rock'n'roll All Stars
- Rogers Band
- Mickey & The Samuels (1968–?) – zpěv, klávesy
- Transit (1976–1979)
- B Komplex (1979 – 1980/81)
Diskografie
- singl „Smutný holič z Liverpoolu“ – Supraphon, 1966
- Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek! – Panton, 1984
- Mickey Volek: Stará škola rock'n'rollu – Happy Music Production, 1997
- Miki Volek & Transit – The Complete Rock and Roll Collection – živé nahrávky z koncertů ve Strahovských klubech 1977-1979, Prag-Data, 1998
- Rock and roll ze Sonetu – kolekce archivních nahrávek Mikiho Volka s Crazy Boys, B Komplex a dalších interpretů – Prag-Data, 1999
- Miki Volek – Supraphon, 2008, edice Pop galerie
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d KOVÁČ, František. Smrt si říká Rock´n´Roll [online]. iReport, 2013-08-16 [cit. 2015-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c d OPEKAR, Aleš. Rock'n'roll z nás nikdo nepřežije [online]. Pop Museum, 1996-10 [cit. 2015-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c d e f g Filip Menzel: Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek! [online]. magazin-legalizace.cz [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i SUCHÝ, Ondřej. Život v rytmu Rock´n´Rollu [online]. Český a slovenský svět [cit. 2015-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b KAPINUS, Oleg. Miki Volek jako syn slavného spisovatele Kožíka? Možné to prý je. Deník [online]. 2013-04-20 [cit. 2015-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c d e f KŘÍŽENECKÝ, Jaroslav. Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu. [s.l.]: XYZ, 2016. 256 s. ISBN 978-80-7505-398-5. Kapitola Z Uherského Hradiště do Prahy (1943–1960), s. 17–30.
- ↑ a b Miki Volek, zpěvák, kytarista a skladatel [online]. Česká televize [cit. 2015-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b Miky Volek *21. mája 1943 [online]. SuperMusic.sk, 2008-05-21 [cit. 2015-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (slovensky)
- ↑ a b MUDr. Riff, díl 170: Miki Volek [audio nahrávka]. rádio Čas Rock [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-30.
- ↑ a b BÁLIK, Peter. Volek Miki [online]. SME, 2003-05-21 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (slovensky)
- ↑ DOLEŽAL, Jiří X. JXD: Miki Volek už má na hrob! [online]. Reflex, 2014-05-29 [cit. 2015-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura
- KŘÍŽENECKÝ, Jaroslav. Miki Volek: nespoutaný život krále českého rock and rollu. [s.l.]: XYZ, 2016. 256 s. ISBN 978-80-7505-398-5.
- GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 248–257.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miki Volek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miki Volek
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Volek |
