| Michel Onfray | |
|---|---|
.jpg) Michel Onfray (2012) | |
| Narození | 1. ledna 1959 (65 let) Argentan |
| Povolání | filozof, esejista a komentátor |
| Alma mater | Caenská univerzita (do 1986) |
| Témata | politická filozofie, filozofie náboženství, starověká filozofie, etika, estetika a ontologie |
| Významná díla | La Sculpture de soi Antimanuel de philosophie Traité d'athéologie La Puissance d'exister Soumrak modly … více na Wikidatech |
| Ocenění | Cena Médicis za esej (1993) Cena Françoise Morelleta (2017) |
| Vlivy | Epikúros Baruch Spinoza Friedrich Nietzsche Lucien Jerphagnon Simone Weilová … více na Wikidatech |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michel Onfray (* 1. leden 1959) je francouzský filozof, představitel ateismu, hédonismu, anarchismu, hlásící se k dílu Friedricha Nietzscheho, k epikurejství, kyrénské škole či kynikům. Jeho nejznámější prací je zřejmě Ateistický manifest (v originále Traité d'athéologie) z roku 2005. Známá je rovněž jeho kritika Sigmunda Freuda v knize Le crépuscule d'une idole: L'affabulation freudienne. Freuda zde označuje za „podvodníka, falokratického misogyna, homofoba, stoupence fašistického césarismu, předraženého léčitele a postmoderního čaroděje“. Často se věnuje interpretaci malířských děl. Má blízko k francouzské radikální levici, v prezidentských volbách 2002 podpořil krajně levicového kandidáta Oliviera Besancenota, roku 2007 José Bového.
Bibliografie
- Le ventre des philosophes, critique de la raison diététique (1989)
- Physiologie de Georges Palante, portrait d'un nietzchéen de gauche (1989)
- Cynismes, portrait du philosophe en chien (1990)
- L'art de jouir: pour un matérialisme hédoniste (1991)
- La sculpture de soi: la morale esthétique (1991)
- L'œil nomade: la peinture de Jacques Pasquier (1992)
- La raison gourmande, philosophie du goût (1995)
- Ars moriendi: cent petits tableaux sur les avantages et les inconvénients de la mort (1995)
- Métaphysique des ruines: la peinture de Monsu Désidério (1995)
- Les formes du temps: théorie du Sauternes (1996)
- Politique du rebelle: traité de résistance et d'insoumission (1997)
- À côté du désir d'éternité: fragments d'Égypte (1998)
- Théorie du corps amoureux: pour une érotique solaire (2000)
- Prêter un livre n'est pas voler son auteur (2000)
- Antimanuel de philosophie: leçons socratiques et alternatives (2001)
- Célébration du génie colérique: tombeau de Pierre Bourdieu (2002)
- L'invention du plaisir: fragments cyréaniques (2002)
- Esthétique du Pôle nord: stèles hyperborréennes (2002)
- Splendeur de la catastrophe: la peinture de Vladimir Velickovic (2002)
- Les icônes païennes: variations sur Ernest Pignon-Ernest (2003)
- Archéologie du présent, manifeste pour l'art contemporain (2003)
- Féeries anatomiques (2003)
- La philosophie féroce: exercices anarchistes (2004)
- La communauté philosophique (2004)
- Traité d'athéologie: Physique de la métaphysique (2005)
- Théorie du voyage: poétique de la géographie (2005)
- La puissance d'exister (2006)
- Nietzsche: Se créer Liberté (2010)
- Le Crépuscule d’une idole. L'Affabulation freudienne (2010)
- Apostille au Crépuscule. Pour une psychanalyse non freudienne (2010)
- L'Ordre libertaire. La vie philosophique d'Albert Camus
- Vies & mort d'un dandy. Construction d'un mythe
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Onfray na Wikimedia Commons 
Osoba Michel Onfray ve Wikicitátech- Oficiální stránky Archivováno 7. 10. 2015 na Wayback Machine.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Michel_Onfray |
