Mikroklky (microvilli, z řec. mikros–malý, a lat. villus–vlas či vlákno[1]) jsou tenké a dlouhé výběžky cytoplazmy, které se často vyskytují na exponovaných plochách epiteliálních buněk, a to zejména tam, kde je třeba zajistit dostatečně velký povrch pro absorpci (vstřebávání) či sekreci („vyměšování“) látek.[2] Mají zpravidla asi 1–2 μm na délku a 100 nm v průměru. Jsou uvnitř vyztužené aktinovými vlákny navzájem pospojovanými fimbrinem a villinem, přičemž jejich + konec je upevněn v koncové části mikroklku.[2]
Obrovské množství mikroklků se nachází na povrchu (na apikálních membránách) absorpčních buněk, které lemují vnitřní povrch tenkého střeva či tvoří stěny proximálních kanálků v ledvinách. Mikroklky jsou v tomto případě doprovázeny ještě mohutně vyvinutou vrstvou glykoproteinů, tzv. glykokalyxem.[1] Díky mikroklkům je možné až 25× zvětšit celkový povrch, což velmi usnadňuje absorpci látek.[3] Mikroklky v trávicí soustavě tvoří tzv. kartáčový lem.
Odkazy
Reference
- ↑ a b JUNQUEIRA, Luiz Carlos; CARNEIRO, Jose. Basic Histology text and atlas. 11. vyd. [s.l.]: McGraw Hill, 2005. Dostupné online.
- ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). Dostupné online. ISBN 0-8153-3218-1. S. 1608.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mikroklk na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mikroklk |
