| Blahoslavený Mikuláš Albergati | |
|---|---|
| Kardinál-kněz Boloňský biskup | |
 Mikuláš Albergati (autor: Jan van Eyck, cca 1431) | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | boloňská |
| Sídlo | Boloňa |
| Jmenování | 5. ledna 1417 |
| Uveden do úřadu | 4. července 1417 |
| Emeritura | 9. května 1443 |
| Předchůdce | Giovanni di Michele |
| Nástupce | Ludovico Trevisano |
| Titulární kostel | bazilika svatého Kříže |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1404 světitel Bartolomeo Raimondi |
| Biskupské svěcení | 4. července 1417 světitel Tommaso Perenduli 1. spolusvětitel Pietro Ondedi 2. spolusvětitel Pietro Bolardi |
| Kardinálská kreace | 27. května 1426 kreoval Martin V. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1373 |
| Místo narození | Boloňa |
| Datum úmrtí | 9. května 1443 |
| Místo úmrtí | Siena |
| Vyznání | římskokatolické |
| Rodiče | Pier Nicola Albergati |
| Alma mater | Boloňská univerzita |
| Svatořečení | |
| Beatifikace | 25. září 1744 Řím beatifikoval Benedikt XIV. |
| Svátek | 10. května |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | kardinálský oděv |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blahoslavený Mikuláš Albergati, italsky Niccolò Albergati (1373 Boloňa – 9. května 1443 Siena) byl italský kardinál a diplomat.
Životopis
Narodil se v Boloni roku 1373 do šlechtické rodiny. Absolvoval práva a v roce 1394 se stal členem kartuziánského řádu. Po skončení papežského schizma podporoval papeže Martina V., který jej roku 1417 jmenoval biskupem boloňským a 24. května 1426 titulárním kardinálem baziliky Svatého Kříže v Jeruzalémě. Roku 1431 zahájil čtrnáctiletý Basilejský koncil, jenž v římskokatolické církvi přinesl definitivní vítězství papalismu nad konciliarismem a buly o sjednocení s Kopty, Řeky, Armény, Syřany a Chaldejci. V rodném městě se zasadil o rozvoj vzdělanosti.
Albergati sloužil jako diplomat u několika papežů. V tomto úřadu navštívil Francii a několik dalších italských států. Roku 1435 vykonal v roli papežského legáta pontifika Evžena IV. cestu na kongres v Arrasu, který nepřinesl zamýšlený mír mezi Anglií a Francií ve stoleté válce. Znamenal však odklon Burgundska od Anglie a navázání spojenectví mezi burgundským vévodou Filipem III. Dobrým a francouzským králem Karlem VII. Mezi lety 1438–1443 zastával úřad hlavního penitenciáře Apoštolské penitenciárie, jednoho ze tří tribunálů Římské kurie.
K jeho žákům patřili pozdější papežové Mikuláš V., Pius II. a také italský renesanční humanista Francesco Filelfo. Tommaso Parentuccelli, pozdější Mikuláš V., u něj vykonával službu tajemníka a z úcty ke svému benefaktorovi si zvolil papežské jméno „Mikuláš“.
Mikuláš Albergati vážně onemocněl během cest v Sieně, kde 9. května 1443 zemřel. K uložení ostatků do hrobu došlo ve florentských kartouzích.[1] Blahořečen byl 25. září 1744.
Odkazy
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò Albergati na anglické Wikipedii.
- ↑ CHLUMSKÝ, Jan. Světci k nám hovoří... / blah. Mikuláš Albergati [online]. Catholica.cz [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš Albergati na Wikimedia Commons
| Hlavní penitenciář Apoštolské penitenciárie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Antonio Correr |
1438–1443 Mikuláš Albergati |
Nástupce: Giuliano Cesarini |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mikuláš_Albergati |
