Edikt milánský

Zbytky císařského paláce Mediolanum (Milán). Císařský palác (z větší části vybudovaný Maximianem, spolupracovníkem Diokletiánovým) byl rozsáhlý komplex několika budov, zahrad a nádvoří. Sloužil jak pro soukromé tak veřejné aktivity císaře, císařského dvora, rodiny, i císařských úředníků

Edikt milánský, resp. Milánské ujednání („Milánský reskript“) je konvenční označení dokumentu z roku 313[1], který vydal císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius.

Správnější název, Milánské ujednání, resp. „Milánský reskript“, je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Liciniem, císařem Východu, z roku 313, která zajišťovala, že „jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí“. Toto ujednání je běžně známé hlavně jako Toleranční edikt milánský (resp. edikt milánský apod.), což ovšem není správné označení.

Závěry výzkumu

Výzkum (počínaje již od Otto Seecka) poukazuje na to, že značně rozšířené označení edikt je objektivně vzato nesprávné.[2] Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů,[3] z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu „ústava“, „protokol“ nebo „Milánské ujednání“ resp. „dohoda“, či „úmluva“.

Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství Římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mailänder Vereinbarung na německé Wikipedii.

  1. RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija M-Š. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 950. (makedonština) 
  2. Srov. Seeck, Das sogenannte Edikt von Mailand (česky: Takzvaný „Edikt milánský“), znamenal především, že ve východní části říše se povoluje razit vlastní mince, jelikož zde výnosy Galeria (viz níže) to neumožňovaly (tamtéž, str. 386). Srov. též Herrmann-Otto, Konstantin der Große (Konstantin Veliký), str. 79f.
  3. Viz Herrmann-Otto, Konstantin der Große, str. 77.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj datcs.wikipedia.org
Originálcs.wikipedia.org/wiki/Milánský_edikt
Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.