Miro Gavran

Miro Gavran
Narození	3. května 1961 (63 let) Trnava
Povolání	spisovatel, scenárista a dramatik
Alma mater	Akademie dramatického umění v Záhřebu
Témata	literární tvorba
Ocenění	Marin Držić Award (1994) Mato Lovrak Award (1997) Marin Držić Award (2003) Marin Držić Award (2004) Marin Držić Award (2008) … více na Wikidatech
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miro Gavran (* 3. květen 1961, Gornja Trnava) je chorvatský dramatik a spisovatel. Žije v Záhřebu. Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků. Získal přes dvacet divadelních a literárních cen, mj. ocenění European Circle za výjimečný přínos šíření evropských hodnot na poli kultury (2003). Je nejhranějším chorvatským dramatikem v zahraničí i jediným žijícím dramatikem v Evropě, kterému je věnován festival - slovenský Gavranfest.^[1]

Život

Vystudoval dramaturgii na Divadelní, filmové a televizní akademii v Záhřebu (Akademija za kazalište, film i televiziju Zagreb). Poté se stal profesionálním spisovatelem a dramaturgem divadla Teatar & TD v Záhřebu (1986–1989). V letech 1989–1992 zde byl i ředitelem. Založil a v letech 1993–1996 vedl literární časopis Plima. Se svou ženou roku 2002 založil vlastní divadlo nazvané Teatar Gavran. Píše pro něj jednu premiérovou hru ročně.^[1]

Dílo

Romány

Zaboravljeni sin (Zapomenutý syn, 1989), Kako smo lomili noge (Jak jsme si lámali nohy, 1993), Muškarci i žene (Muži a ženy, 1995), Klara (1997), Margita ili Putovanje u prošli život (Margita aneb Výprava do minulého života, 1999), Judita (2001) či Krstitelj (Křtitel, 2002).

Divadelní hry

Kreontova Antigona (1983), Urotnici (Spiklenci, 1984), Noć bogova (Noc bohů, 1986), Ljubavi Georgea Washingtona (Lásky George Washingtona, 1988), Čechov je Tolstoju rekao zbogom (Čechov řekl Tolstému sbohem, 1989), Muž moje žene (Muž mé ženy, 1991), Pacijent doktora Freuda (Pacient doktora Freuda, 1993), Shakespeare i Elizabeta (1994), Kad umire glumac (Když umírá herec, 1995), Deložacija (1995), Veseli četverokut (Veselý čtyřúhelník, 1995), Traži se novi suprug (Hledá se nový manžel, 1996), Povratak muža moje žene (Návrat muže mé ženy, 1996), Zaboravi Hollywood (Zapomeň na Hollywood, 1997), Otelo sa Suska (Othelo ze Susku, 1999), Sve o ženama (Vše o ženách, 2000), Hotel Babilon (2002), Vrijeme za komediju (Čas na komedii, 2002), Tajkuni (Podvodníci, 2002), Vozači za sva vremena ili Hercegovci za volanom (Řidiči do každého počasí aneb Hercegovinci za volantem, 2002).

Próza pro mládež

Svašta u mojoj glavi (Lecos v mé hlavě, 1991), Kako je tata osvojio mamu (Jak táta získal mámu, 1994), Sretni dani (Šťastné dny, 1994) aj.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miro Gavran na Wikimedia Commons
• Osoba Miro Gavran ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miro Gavran

Autoritní data	NKC: mzk2002109762 BIBSYS: 4051883 BNF: cb144582974 (data) GND: 128633263 ISNI: 0000 0001 2140 6286 LCCN: n95008382 NDL: 001257555 NTA: 074356682 PLWABN: 9810603483405606 SNAC: w6qv5td5 SNK: 151006 SUDOC: 06867158X VIAF: 77371333 WorldCat Entities: E39PBJmtDKmDmVCDDCmBXgDH4q