Mrchopěvci

Mrchopěvci
Autor	Jan Křesadlo
Obálku navrhl	Barbora Munzarová, Rudolf Plaček
Země	Kanada Kanada
Jazyk	čeština
Žánr	román
Vydavatel	’68 Publishers
Datum vydání	1984
Počet stran	197
ISBN	0-88781-127-2

Román Mrchopěvci je knižní debut českého spisovatele Jana Křesadla (vlastním jménem Václav Pinkava). Kniha vyšla v roce 1984 v Torontu a pak v roce 1990 v Praze. Do Křesadlových děl se často promítala jeho profese psychologa zaměřeného na sexuální deviace.^[1]

Autor knihu psal v létě roku 1980 v psychiatrické klinice v Colchesteru, kniha však vyšla až v exilovém nakladatelství 68 Publishers. Jedná se o pozdní vstup do literatury, jelikož v době dokončení díla bylo autorovi přes padesát let.^[2] Kniha Mrchopěvci získala literární Cenu Egona Hostovského.^[3]

Obsah

Román ukazuje prostředí lidí z okraje společnosti a reflektuje období komunismu 50. let. Je složený celkem z 20 kapitol (tzn. Hlava I. – Hlava XIX. a Intermezzo).

Hlavní postavou díla je Zderad s rodinou, který je společně s dalšími třemi muži zpěvákem pohřebního sboru. Tento sbor je nazván mrchopěním. Zderad je však opakovaně neznámým mužem napaden a vydírán Ódou na Stalina, kterou kdysi napsal v řečtině na gymnáziu, a nucen k homosexuální prostituci. Zderad později zjistí, kým neznámý muž je (dr. Skomelný), a nakonec jsou i s manželkou dohnáni k jeho vraždě.

Interpretace

Román můžeme číst a interpretovat různě. Jedním z možných způsobů je doslovné čtení a to jako kriminálně-pornografický román. V časopisu Svědectví je označen jako hybridní dílko. Spojuje naturalismus, detektivní příběh, sociální román, okultismus, měkkou pornografii a nadromán. Jako autenticky působící označuje autorovo vložení řečtiny, latiny, francouzštiny a romštiny, dále pak autorovy znalosti muzikologie, psychopatologie a zoologie.^[4] Knihu můžeme vnímat také jako alegorii. Jan Čulík píše, že Mrchopěvci působí jako politický protest, přesněji v kontextů jeho motivů (degenerace, znásilňování, prostituce) jako metafora stalinského režimu.^[5] Podobně se vyjadřuje Petr Hanuška v časopisu Tvar. Joanna Czaplińska totalitu přirovnává ke Skomelnému a Zderada ke společnosti, která se vzdává myšlenek na vzpouru a nechává se zotročit – tím je tedy v díle tvořena alegorie stalinského období.^[6]

Další možnost interpretace díla je použití termínu „groteskní alegorie“. V díle se objevuje mnoho podob groteskna. Příkladem je karikaturní vzhled postav nebo bizární formy.^[6]

Jan Schneider přirovnává Mrchopěvce ke Kunderově Žertu.^[3] Joanna Czaplińská však nevnímá Mrchopěvce jako polemiku s Kunderovým dílem, ale spíše jako další variantu podobného příběhu.^[6]

Román se vyznačuje promyšlenou prací s jazyky. Nápadný je ostrý protiklad mezi slavnou tradicí (klasické jazyky) a vysmívanou současností, přičemž se ale objevují také styčné bod, neboť posměšná óda na Stalina je napsána pomocí klasického metra a klasických jazyků. Romština, v románu nazývaná cikánština, má – u samotných Romů, ale také u hrdiny Zderada, který jazyk „podivuhodně“ zná – úlohu jazyka svobody a spontánnosti, ale současně se pojí se stigmatizací a odmítáním ze strany společnosti. Zvláštní postavení má němčina, která je jazykem spojeným se sexuální patologií a ironickou psychoanalytickou interpretací sexuality.^[7]

Odkazy

Reference