Muchomůrka vejčitá

Muchomůrka vejčitá
Muchomůrka vejčitá
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	stopkovýtrusé (Basidiomycota)
Pododdělení	Agaricomycotina
Třída	Agaricomycetes
Řád	lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď	muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod	muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita ovoidea (Bull.) Link 1833
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea Link 1833) je velmi vzácná houba z čeledi muchomůrkovitých. Roste v teplých oblastech, v České republice pod duby.

Synonyma

• Agaricus ovoideus Bull. 1788

české názvy

• katmanka bělostná^[1]
• muchomůrka vejčitá

Vzhled

Makroskopický

Klobouk dosahuje 100 – 200 (300) milimetrů^[2], v mládí je polokulovitý až poduškovitý, později téměř plochý. Povrch má v mládí pomoučený, bílý, později hedvábně lesklý a na temeni někdy slámově nažloutlý. Okraje klobouku mohou nést drolivé zbytky vela, na povrchu v dospělosti velum většinou zcela chybí.^[3][4]

Lupeny jsou bílé, volné, bříškaté a na ostří vločkaté.^[4]

Třeň dosahuje 100 – 150 (200) × 20 – 60 milimetrů, je bílý, plný a směrem dolů se rozšiřuje ve vejčitou hlízu 30 – 80 milimetrů širokou, často kořenující.^[4][3][2] Hlízu kryje bělavá až krémová pochva, která po otlačení nabíhá do rezavo-okrova.^[3] V horní části třeně je umístěn prsten, který během růstu mizí - předtím je poměrně masitý, snadno drolivý a vločkovitý.^[3] Povrch třeně je pomoučený až jemně šupinkatý.^[4]

Dužnina houby je bílá, v dospělosti má nepříjemný pach připomínající rybinu nebo mořské řasy.^[3]

Mikroskopický

Výtrusný prach je krémový spóry mají elipsovitý tvar, dosahují 9 - 12 × 6 - 8 μm a jsou amyloidní.

Výskyt

Roste v oblastech teplomilné květeny na podkladech se zvýšeným obsahem vápníku.^[5] Žije jako mykorhizní symbiont listnatých stromů – dubů a borovic.^[3] Fruktifikuje od července do září.^[4]

Rozšíření

Roste v severní Africe (Alžír, Egypt, Maroko), Asii (Kazachstán) a v Evropě, kde je rozšířená v následujících zemích: Bulharsko, Francie, Itálie (Sardinie), býv. Jugoslávie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko, Španělsko (Baleáry), Ukrajina a Velká Británie.^[4]

Patrně nejstarší publikovaný nález z území současné České republiky byl učiněn 3. srpna 1927 na Brněnsku českým mykologem Františkem Skyvou a učitelem Švestkou. V roce 1934 již uvádí Veselý také nález z oblasti Čech z okolí Slaného.^[6] Poslední nálezy z oblasti Čech pocházejí z poloviny 20. století,^[4] na Moravě byla nalezena i recentně.^[5]

Území České republiky tvoří severní hranici areálu výskytu. Byly odtud publikovány nálezy mimo jiné z následujících chráněných území:

• Český kras^[5]
• Chráněná krajinná oblast Pálava^[5]

Záměna

V důsledku zbarvení a růstu v teplých oblastech pod listnáči může být zaměněna s dalšími světle zbarvenými druhy podobných stanovišť. Většina z nich je v České republice vzácná, případně se vyskytuje pouze v jižní Evropě:

• muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) – více útržků vela (šupiny) na klobouku, méně véla po obvodu klobouku
• muchomůrka ježatohlavá (Amanita solitaria) – drobnější, zašpičatělé šupiny na klobouku
• muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) – třeň u báze neztloustlý a hustě pokrytý odstávajícími šupinami vela
• muchomůrka hnědošupinná (Amanita codinae) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena
• muchomůrka štíhlá (Amanita gracilior) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena
• muchomůrka bedlovitá (Amanita lepiotoides) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, dužnina na řezu červená
• muchomůrka středozemní (Amanita proxima) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, oranžový kalich
• muchomůrka krátkonohá (Amanita curtipes) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich
• muchomůrka těžká (Amanita ponderosa) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich

• 
  muchomůrka šiškovitá
• 
  muchomůrka ježatohlavá
• 
  muchomůrka Vittadiniho
• 
  muchom. středozemní
• 
  muchomůrka krátkonohá
• 
  muchomůrka těžká

Ochrana

Muchomůrka vejčitá je zařazena do Červeného seznamu (2006) jako kriticky ohrožený druh (CR)^[5] Je zahrnuta i do Červené knihy jako kriticky ohrožený druh (E).^[4] Efektivní ochranu lze zajistit jen formou územní ochrany a za předpokladu zachování druhové skladby dřevin a šetrného hospodaření v lesích.^[4] O nálezech je vhodné informovat nejbližší mykologické pracoviště.

Odkazy

Reference

Literatura

• SKYVA, František. Tři nové houby pro Moravu (Trois espèces nouvelles pour Morava). In: VELENOVSKÝ, Josef. Mykologia. Praha: Československý klub mykologický, 1927. Ročník / svazek IV / 7-8. Kapitola Amanita ovoidea, s. 92–94.
• VESELÝ, Rudolf. Atlas hub evropských, Amanita - muchomůrka. Příprava vydání Karel Kavina, Albert Pilát. Svazek I.. Praha: Karel Kavina a Albert Pilát vlastním nákladem, 1934. 80 s. Kapitola 11. Amanita ovoidea (Bull.) Pers. Muchomůrka vejčitá., s. 8. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu muchomůrka vejčitá na Wikimedia Commons
• Taxon Amanita ovoidea ve Wikidruzích
• Slovníkové heslo vejčitý ve Wikislovníku
• BioLib.cz – Amanita ovoidea (muchomůrka vejčitá) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.