Mulišák nebo Mulisák je pohádková postava objevující se v české lidové slovesnosti nebo v dílech z lidové tvorby pocházejících a popisujících ji. Jako tradiční název pro strašidlo se používá při pojmenování postav v literárních dílech kde mají vyvolávat v dětech strach nebo být posmívány jinými postavami pro nepatřičný vzhled.[1][2] Prof. Jan Soukup popisuje mulisáka jako zakuklené strašidlo.[3]
Původu slova mulišák vysvětluje Čeněk Zíbrt takto:[4] známo jest, že Mikuláš volává hlubokým hlasem, aby děti hodně postrašil: »Muli se, muli se!« (tj. modli se) a odtud prý doslal jméno mulišák neb mu-lisak, jež potom přeneseno na strašáka vůbec.[5] Prof. Jan Soukup podal výklad jiný a domnívá se, že slovo mulišák vzniklo z obchůzky svalo-mikulášské, ale původ jeho odvozuje jinak. Povstalo zcela jednoduše přemístěním hlásek. Napišme si slovo: M-i-k-u-l-á-š a pod to: m-u-l-i-š-á-k a škrtejme v obou shodná písmena, počínajíc m; poznáme, že obě slova úplně se kryjí, majíce po sedmi písmenech. Přirozenost a nehledanost výkladu tohoto jest samozřejmá.[3]
Reference
- ↑ O zatoulané princezně - informace, obsah [online]. [cit. 2014-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Ladův kraj: Kde žil kocour Mikeš a Mulisák s Bubáčkem?
- ↑ a b Český Lid XV., str. 51. Viz též Jos. Tichánek, tamtéž, str. 106.
- ↑ ZÍBRT, Čeněk. Den se krátí, noc se dlouží [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Světozor 1882, str. 612. Odtud přejal to Košťál, Dětský věk. str. 125. Srv. Zíbrt. Staročeské výroční obyčeje, 1889, str. 237.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Mulišák |
