| Náblus (نابلس) Šekem (שכם) | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 32°13′ s. š., 35°16′ v. d. |
| Stát | Palestina Palestina |
  Náblus | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 28,6 km² |
| Počet obyvatel | 134 100 (2006) |
| Hustota zalidnění | 4 688,8 obyv./km² |
| Etnické složení | Arabové |
| Náboženské složení | muslimové, křesťanská menšina, komunita samaritánů |
| Správa | |
| Starosta | Adli Jajš |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Náblus (arabsky 
نابلس, Náblus; hebrejsky שכם, Šchem či Šekem, dříve či v obecném českém užití také Nábulus) je arabské a druhé největší město na Západním břehu Jordánu a významné obchodní centrum Samařska. Na území města se nacházejí památky architektury od antiky až po novověk. Působí zde několik uprchlických táborů, které byly roku 1965 připojeny k městu.
Historie
Starověk
Jméno Šekem je poprvé doloženo v egyptských klatbových textech z 19. století př. n. l.. V době Římské říše bylo město roku 72 n. l. pojmenováno podle císaře Tita Flavia Vespasiána Flavia Neapolis (Flaviovo Nové Město), z čehož byl později zkomolením odvozen jeho moderní název.
Podle Tóry zde má být pohřben patriarcha Josef, Podle židovské agadické tradice se uvádí, že si Josef přál být pohřben v Hebronu, a také podle islámských tradic je pohřben v hebronské Jeskyni patriarchů.
Středověk
Již v 10. století město prosperovalo tak, že bylo nazýváno Malý Damašek.[1] Křižáci město dobyli v roce 1099 pod velením prince Tankreda a přejmenovali je na Neapol. Pravděpodobně tam již nalezli křesťanskou komunitu, a proto město nevydrancovali. Připojili Náblus k panství Jeruzalémského království. Muslimské, ortodoxní křesťané a samaritánské obyvatelstvo ve městě zůstalo a připojili se k nim někteří křižáci, kteří se tam usadili a využívali bohaté hospodářské zdroje města. V roce 1120 křižáci svolali Nábluský koncil, z něhož byly vydány první psané zákony království. Samaritánskou synagogu v Náblusu přeměnili na kostel. Samaritánská komunita si ve 30. letech 12. století postavila novou synagogu. V roce 1137 Náblus přepadly arabské a turecké jednotky z Damašku, pozabíjely mnoho křesťanů a vypálily městské kostely. Ovládnout město se jim přesto nepodařilo.
V Náblusu bydlela v letech 1150–1161 jeruzalémská královna Melisanda († 1162), kontrolovala město a řešila spor se svým synem Balduinem III. Křižáci začali v Náblusu budovat křesťanské kostely sv. Jana Křtitele, Jana Evangelisty a Umučení a Zmrtvýchvstání Krista, a v roce 1170 postavili hospic pro poutníky. V letech 1182, 1201 a 1202 město zasáhlo ničivé zeměstředení. a v roce 1242 je vypálili templáři.[2] Po pádu Antiochey, Bejrútu a Tripolisu se město roku 1291 dostalo pod kontrolu Ajjúbovců a mamlúckého sultanátu.
Novověk
Za osmanských Turků, kteří město dobyli v roce 1517, sloužil Náblus jako administrativní a obchodní centrum pro okolní oblast, odpovídající dnešnímu severnímu Západnímu břehu Jordánu.
Během první světové války město dobyli Britové a v roce 1922 byl Nábulus začleněn do Palestiny. Arabsko-izraelská válka v roce 1948 vedla k obsazení celého Západního břehu Jordánu, včetně Nábulusu. Od sedmidenní arabsko-izraelské války v roce 1967 je Západní břeh okupován Izraelem. Obyvatelstvo je převážně muslimské s křesťanskými a samaritánskými menšinami.
Památky
- Velká mešita, původně byzantský chrám, postavený v 11. století křižáky, byl v roce 1170 muslimy vypálen a později přestavěný na mešitu, o které roku 1335 vydal svědectví italský poutník Jacopo z Verony.[3] jíž slouží dosud.
- 'Mešita Al-Khadr, přestavěna údajně z věže synagógy samaritánů roku 1288
- Mešita An-Nasr, největší chrám v Náblusu, modrá kupole je dominantoiu města; původem byzantský chrám, roku 1300 jej mamlúci přestavěli a rozšířili na mešitu, dosud slouží sunnitům.
- Mešita Abú-Bakr, stavba otomanského období
- Hodinová věž Mannara, postavená roku 1906, vyznačuje střed starého města
- Archeologické lokality, fragmenty zdiva různých středověkých staveb
Partnerská města
Galerie
-
Mešita An-Nasr -
Mešita Al-Khadr -
Mešita Abú Bakr -
Staré město
Odkazy
Reference
- ↑ Pringle 1998, s. 95
- ↑ Pringle, 1998, 103-105
- ↑ Treccani - Dizionario biografico degli Italiani, vol. 64, 2006
Literatura
- Westrem, Scott D., Broader Horizons. A Study of Johannes Witte de Hese's Itinerarius, Massachusetts 2001 online
- Pringle, Denys, The Churches of the Crusader Kingdom of Jerusalem: L-Z (excluding Tyre). Cambridge University Press 1998. ISBN 0-521-39037-0, s. 95-104 (dostupné online).
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nábulus na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Náblus |
