Národní úložiště šedé literatury

Národní úložiště šedé literatury (NUŠL) je digitální repozitář, jehož cílem je shromažďovat, uchovávat a zveřejňovat šedou literaturu vyprodukovanou na území České republiky. V současné době je provozovatelem systému Národní technická knihovna.

Vznik

NUŠL vznikl v rámci projektu "Digitální knihovna pro šedou literaturu – funkční model a pilotní realizace" financovaného Ministerstvem školství ČR, který probíhal v letech 2008–2011 a na jehož řešení se spolupodílela Národní technická knihovna a Vysoká škola ekonomická v Praze.

• První etapa (duben 2008 – červen 2009)
• Druhá etapa (červenec 2009 – září 2010)
• Třetí etapa (červenec 2010 – prosinec 2011)

Rozhraní

Uživatelé mohou přistupovat do NUŠLu prostřednictvím dvou rozhraní, a to Centrálního rozhraní NUŠL a Digitálního repozitáře NUŠL.

Digitální repozitář NUŠL

Digitální repozitář je provozován v softwaru Invenio (dříve CDS Invenio), který byl vyvinut jako open-source ve švýcarském CERNu. Rozhraní je dostupné v českém a anglickém jazyce.

Centrální rozhraní NUŠL

Centrální rozhraní funguje jako integrující indexační a vyhledávací systém nad Digitálním repozitářem NUŠL a dalšími spolupracujícími repozitáři. V rámci tohoto rozhraní mohou kromě jednoduchého vyhledávacího řádku a třídění dle instituce využít i filtrování výsledků podle typu dokumentu, osob, klíčových slov, jazyka a dostupnosti plného textu. K dispozici je také omezení podle data zveřejnění, které jde nastavit buď na časové ose, nebo v polích pod ní. Toto rozhraní je také dostupné v českém a anglickém jazyce. Centrální rozhraní NUŠL využívá softwaru FAST ESP společnosti Microsoft.

V rámci centrálního rozhraní je k dispozici přes 291 000 záznamů (stav k únoru 2015) z více než 60 organizací.

Typologie dokumentů

Typologie dokumentů jak je viditelná na hlavní straně Digitálního repozitáře:

Spolupracující instituce

Způsoby spolupráce

Instituce zveřejňující své dokumenty prostřednictvím Národního úložiště šedé literatury mohou navázat spolupráci několika způsoby:

1. Instituce má vlastní repozitář nebo obdobný systém, odkud chce data exportovat do NUŠLu.
   • Metadata jsou sklízena do Digitálního repozitáře NUŠL pomocí protokolu OAI-PMH.
   • Metadata jsou sklizena a napojena na Centrální rozhraní NUŠL, ale metadata nejsou archivována v digitálním repozitáři.
   • Metadata jsou do NUŠLu dodávána dávkově.
2. Instituce vkládá záznamy a dokumenty přímo do repozitře NUŠL (v systému Invenio).^[1]

Typologie spolupracujících institucí

Typologie institucí přispívajících do Národního úložiště šedé literatury je zřetelná na úvodní straně repozitáře (v systému Invenio), kde je vidět dělení sbírek v systému jednak podle typu dokumentu a jednak podle vkládající instituce.

• Školství
  • Soukromé VŠ
  • Veřejné VŠ
• Kultura
  • Knihovny
  • Galerie
  • Muzea
    • Národní památkový ústav
• Věda a výzkum
  • Akademie věd ČR
  • Výzkumné ústavy
  • VVI (Veřejná výzkumná instituce)
• Státní správa
  • Ministerstva
  • Státní úřad pro jadernou bezpečnost
  • Parlamentní institut
• Ostatní
  • Banky
  • Osobní archívy
  • Neziskové organizace

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní úložiště šedé literatury na Wikimedia Commons
• Centrální rozhraní NUŠL
• Digitální repozitář NUŠL