Národní park Udegejská legenda

Národní park Udegejská legenda
Základní informace
Vyhlášení	2007
Rozloha	1 037,44 km²
Poloha
Stát	Rusko Rusko
Souřadnice	45°49′0″ s. š., 135°25′0″ v. d.
Národní park Udegejská legenda
Další informace
Web	ud-legend.ru
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Národní park "Udegejská legenda" (rusky Национальный парк «Удэгейская легенда») byl založen 9. července 2007. Nachází se ve východní Sibiři v Krasnoarmejském rajónu Přímořského kraje v Rusku, v centrální části horského pásma Sichote-Aliň. Zabírá plochu 88600 ha na středním toku řeky Bolšaja Ussurka. Jeho úkolem je ochrana přírody, původní kultury národa Udegejců a rozvoj ekoturistiky v této oblasti.^[1] Na poměrně malé ploše lesů a řek se nachází množství různorodých druhů rostlin a živočichů, z nichž desítky jsou chráněny. Od roku 1935 byla tato oblast součástí větší přírodní rezervace Sichote-Aliň, ale pak tento status ztratila. Nemělo to však negativní vliv na biodiverzitu a v současnosti vyhlášený národní park plní mimo jiné i roli biokoridorů mezi touto rezervací (zapsanou od roku 2001 do UNESCO) a údolím řeky Bikin.^[1] Správa parku se nachází v obci Roščilo, kde je umístěno místní muzeum mineralogie.

Flora a fauna

Oblast národního parku zabírá území s nadmořskými výškami od 200 m n. m. V údolí řeky Bolšaja Ussurka až po nadmořské výšky kolem 1300 m n. m. (nejvyšší bod parku je hora Armut 1330 m n. m.^[2]). To je důvod, proč má takové poměrně malé území velmi bohatou biodiverzitu. V údolích řeky Ussurky a jejích přítoků se vyskytují převážně listnaté lesy, postupně ve vyšších částech převažují jehličnaté. Rostou zde zejména jilm horský, jasan, borovice limba, smrk ajanský, jedle mandžuská, bříza mandžuská a jiné druhy dřevin. Roste zde přes 30 druhů ohrožených cévnatých rostlin a 12 druhů vzácných lišejníků zapsaných v Červené knize Ruské federace (resp. SSSR). Lze zde nalézt chladnomilné i teplomilné rostliny.

Typickými zvířaty jsou medvěd ušatý a medvěd hnědý, území národního parku je centrální oblastí výskytu tygra usurijského. Rovněž zde žije množství druhů ptáků, k nejvzácnějším patří jeřáb černý, kachnička mandarínská, čáp černý, výr Blakistonův, morčák šupinatý a tetřívek sibiřský.

Kulturní dějiny oblasti

Osídlení oblasti je doloženo již od doby kamenné. Bylo zde odkryto 28 archeologických lokalit.^[3] Nedaleko od národního parku se našly pozůstatky sídliště, které bylo centrem severní části středověkého státního útvaru předků udegejského národa, jehož život je zde doložen nepřetržitě už jeden a půl tisíciletí. V 20. století se socialismus snažil integrovat všechny národy SSSR a značně tak narušil tradiční kultury původních obyvatel. Z tohoto důvodu slouží národní park i jako ochrana ohrožené původní udegejské kultury, svatyň a archeologických nalezišť a jsou v něm vyčleněny zóny pro tradiční způsob života Udegejců.

Zajímavosti

V těchto končinách sibiřské tajgy žil i legendární lovec Děrsu Uzala, jehož příběh vyšel knižně v roce 1923 (viz Děrsu Uzala (kniha)) a později byl dvakrát zfilmován. Poprvé v roce 1961 (viz Děrsu Uzala (film, 1961)) a v roce 1975 (viz Děrsu Uzala (film, 1975)). Malá vesnice na hranici národního parku nese jméno Děrsu.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Udegejská legenda na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka Národního parku Udegejskaja legenda (rusky)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Národný park Udegejskaja legenda na slovenské Wikipedii.