Neapolský sextakord

Neapolský sextakord je durový sextakord postavený na supertónice (tzn. na II. stupni) neapolské stupnice. Vzdálenost mezi supertónikou a tónikou této stupnice je interval malé sekundy.

V rámci frygické stupnice se jedná o doškálný akord, z čehož také vyplývá alternativní pojmenování podle německého muzikologa Heinricha Schenkera, totiž Frygická II. V hudební teorii se označuje jako "N" (N⁶) či "♭II", přičemž řada hudebních analytiků upřednostňuje druhé označení, které připomíná vztah tohoto akordu k supertónice.

Stavebně je tvořen na sobě položenou malou tercií a čistou kvartou. Neapolský sextakord (italsky accordo di sesta napoletana) se tvoří na II. stupni neapolské stupnice (oproti stupnici durové má tedy snížený II. a VI. stupeň). Například v tónině g-moll je basový tón akordu neapolské sexty tón C, malá tercie Es a malá sexta (která by s tónikou tvořila interval malé sekundy) je tón As.

Neapolský sextakord se rozvádí do V. stupně (kdy tvoří složenou konsonantní kadenci), z nějž se vrací k I. stupni.

Svůj název získal podle toho, že jej používali skladatelé tzv. neapolské školy, především pak Alessandro Scarlatti.

Příklady

• Johann Sebastian Bach: Passacaglia a fuga c moll, BWV 582
• Ludwig van Beethoven: Mondscheinsonate
• Ferenc Liszt: Liebesträume

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Neapolský sextakord na Wikimedia Commons