| Nehasice | |
|---|---|
 Usedlost čp. 17 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Bitozeves |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°23′7″ s. š., 13°35′47″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 63 (2021)[1] |
| Katastrální území | Nehasice (4,78 km²) |
| PSČ | 438 01 |
| Počet domů | 35 (2011)[2] |
  Nehasice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 102377 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nehasice jsou malá vesnice, část obce Bitozeves v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Bitozevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 35 obyvatel.[3]
Nehasice je také název katastrálního území o rozloze 4,78 km².[4]
Název
Název vesnice je odvozen z příjmení Nehas ve významu ves lidí Nehasových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Neasicz (1314), Nehassicz (1369 až okolo roku 1405, 1381), in Nehasiczych (1408), na Nehasicích (1615) a Nehasitz (1846).[5]
Historie
První písemná zmínka o Nehasicích pochází z roku 1314, kdy v nich sídlil jakýsi Předota. Panským sídlem ve vsi bývala od čtrnáctého století tvrz. Stál zde také kostel, jehož patronátní právo vykonávali roku 1369 Jan a Přech z Touchovic. V roce 1379 se o ně dělili Přech z Touchovic a Přech z Tatinné a roku 1388 Jindřich Škopek z Dubé a Vilém z Touchovic. Vesnice byla rozdělena na dva statky, které se na začátku patnáctého století podařilo spojit do jednoho. Celou vesnici v letech 1408–1421 vlastnil Pešík Šatka z Hořetic, který měl dceru Markétu a vychovával také sirotky Zdeňka Kostelce z Tatinného. Pešíkovým nástupcem se stal Jan Kostelec a po něm Pešíkova dcera Markéta, provdaná za Bohuše z Peruce. Markétina dcera Kateřina přenechala patronátní právo ke kostelu svému otci.[6]
Od konce patnáctého století Nehasice tvořily součást statku Tatinná. Roku 1530 je koupil Jaroslav Beřkovský z Šebířova a od něj brzy poté Jaroslav Kostomlatský z Vřesovic, který vesnici připojil k Blažimi. Po Jaroslavově smrti panství zdědil syn Jan. Když okolo roku 1570 zemřel, zůstalo po něm osm synů, z nichž Nehasice připadly Vojtěchovi Kostomlatskému, který ve vsi obnovil tvrz. Vojtěch zemřel roku 1591 a byl pohřben v kostele Narozenní Panny Marie. Jeho jediný syn Jan Vilém Kostomlatský z Vřesovic ještě nebyl zletilý a poručnicí se stala matka Kateřina, rozená z Doupova. Jan Vilém dospěl na začátku sedmnáctého století (roku 1603 platil daně) a oženil se s Kristýnou z Doupova. Po jeho smrti v roce 1618 vesnice přešla na bratrance Jana Habarta, který ji opět připojil k Blažimi. Spolu s Blažimí byly Nehasice později připojeny k postoloprtskému panství. Na místě nehasické tvrze podle Augusta Sedláčka vznikl statek čp. 1.[6]
Přírodní poměry
Vesnicí protéká řeka Chomutovka, která se u Postoloprt vlévá do řeky Ohře.
Obyvatelstvo
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 270 | 307 | 284 | 293 | 269 | 278 | 272 | 195 | 133 | 99 | 85 | 42 | 37 | 35 |
| Domy | 49 | 52 | 52 | 69 | 64 | 70 | 56 | 57 | 35 | 34 | 26 | 17 | 35 | 35 |
Pamětihodnosti
Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v pozdně gotickém slohu na konci 14. století, v 70. letech 17. století byl upravován. Má hranolovou věž s dřevěným patrem. V presbytáři se nacházejí náhrobníky šlechtických rodů pánů z Vřesovic a Hrušků z Března.[8]
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Nehasice, Nehasitz, s. 192–193.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 419.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nehasice, s. 457.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nehasice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Nehasice na webu ČÚZK
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nehasice |
