Nejvyšší kráječ, také nejvyšší kraječ nebo dokonce nejvyšší předkráječ[1] (německy Oberstvorschneider, případně Oberst-Vorschneider nebo oberster Vorschneider, latinsky incisor, případně structor mensae) byl dvorský úřad, jehož držitel při veřejném (slavnostním) stolování nakrájel a předložil jídlo panovníkovi.[2] Někdy vykonával i úřad mistra ochutnávače (Kredenzmeister).[3]
České království
V Českém království úřad zastávali Sezimové z Ústí, získali ho po polovině 15. století od Ladislava Pohrobka.[4] Po jejich vymření přešel úřad na Waldsteiny, protože Jiří František Adam z Waldsteinu († 1666) byl synem Zdislavy Sezimové z Ústí († 1632) a Rudolfa Maxmiliána z Waldsteinu (1592–1649). Od roku 1656 tedy hodnost zastávala hrabata Waldsteinové, od 25. dubna 1716 dědičně.[5][6]
Během korunovační hostiny Karla VI. v roce 1723 nejvyšší kráječ podal králi vodu na umytí rukou.[7] Obdobně během korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836 držel nádobu, ve které si císař umyl ruce, než zasedl k banketní tabuli. Poté krájel jídla.[8][9]
- (1527) Sezema z Ústí – při korunovaci Ferdinanda I.
- Jiří mladší Popel z Lobkowicz (1. 3. 1556 – 11. 9. 1590; duchcovská linie) Čechy nebo císařský ???
- Vilém starší Popel z Lobkowicz[10] (1567–1626 Zbiroh; tachovská linie) Čechy nebo císařský ??? – asi za Rudolfa II.
- ...
- ?–1487 Sezema III. z Ústí († 1487)
- ?–1539 Jan starší Sezima z Ústí († 1539)
- ?– 1617 Jan Sezima z Ústí († 1617), úřad zastával v roce 1611 v době korunovace Matyáše Habsburského na českého krále. Protože byl zároveň nejvyšším dvorským sudím, v průvodu přinášel královské jablko.[11] Korunovace Anny Tyrolské na českou královnu v roce 1616 se nezúčastnil, protože byl nemocný. Během obřadu ho zastupoval jeho strýc Jan Petr Sezima z Ústí († asi 1623).[12]
- ...
- 1656–1666 Jiří František Adam,[13] také Adam František z Waldsteinu[14][15] († 1666), dědictví po vymřelých Sezimech z Ústí. Diplom císaře Ferdinanda III. byl vydán v Praze 2. září 1656.[15]
- ...
- ?–1731 Jan Josef z Waldsteinu (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731), v letech 1720–1731 byl nejvyšším zemským maršálkem Českého království
- protože byl také držitelem zemského úřadu, při korunovaci Karla VI. a jeho manželky Alžběty Kristýny v roce 1723 ho jako nejvyššího kráječe zastupoval Jan Antonín z Waldsteinu (1679–1763) z rožďalovické linie hostinské větve[6][7][pozn. 1]
- ?–1748 František Arnošt z Waldsteinu (19. 7. 1705 Praha – 14. 9. 1748 Praha)
- úřad zastával při korunovaci Marie Terezie v roce 1743
- 1748–1797 Jan Vincenc Ferrerius z Waldstein-Wartenbergu (17. 6. 1731 – 10. 4. 1797 Třebíč)
- při korunovaci Leopolda II. v roce 1791[17]
- 1797–1832 Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu[18] (26. 10. 1764 Mnichovo Hradiště – 13. 8. 1832 Mariánské Lázně)
- 1832–1858 Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu[19] (2. 1. 1794 Praha – 24. 12. 1858 Praha)
- při korunovaci Ferdinanda V. v roce 1836[20]
- 1858–1904 Arnošt z Waldstein-Wartenbergu[21] (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha)
- 1904–1913 Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu[22] (4. 2. 1849 Praha – 27. 6. 1913 Brioni)
- 1913–1918 Adolf z Waldstein-Wartenbergu[23] (27. 12. 1868 Praha – 20. 6. 1930 Doksy)
Rakouské země
Horní a Dolní Rakousy
Císař Josef I. udělil úřad Sinzendorfům.[2] V Horních a Dolních Rakousích se jednalo o trojúřad – dědičný nejvyšší zemský kráječ, sudí (rozhodčí) a štítonoš (německy Oberst-Erbland-Vorschneider, Kampfrichter und Schildträger in Österreich ob und unter der Enns).[24] Sinzendorfové vymřeli po meči v roce 1822, kdy naposledy vydechl první kníže Prosper. O dva roky později úřad získali Althannové.[2]
- ?–1822 (18. 8.) Prosper ze Sinzendorfu (23. 2. 1751 – 18. 8. 1822), rod vymřel[24]
- neobsazeno
- 1824 (8. 5.)[24] – 1834 Michael Maxmilián z Althannu (13. 3. 1769 Vídeň – 28. 11. 1834 Svojšice), úřad propůjčen rakouským císařem Františkem I.[24]
- 1834–1861 Michael Josef z Althannu (19. 6. 1798 Linec – 5. 4. 1861 Międzylesie)
- 1861–1881 Michael Karel z Althannu (2. 5. 1801 Linec – 16. 5. 1881 Cannes)
- 1881–1918 Michael Robert z Althannu[2] (8. 7. 1853 Milíčeves – 25. 2. 1919 Vídeň)
Štýrsko
V letech 1596–1696 zastávali úřad dědičného zemského kráječe (Erblandvorschneider) ve Štýrském vévodství svobodní pánové a později hrabata ze Schrattenbachu.[25] V roce 1586 byl do úřadu dědičného královského kráječe ve Štýrsku jmenováni bratři Maxmilián ze Schrattenbachu (1537–1611), poradce arcivévody Karla II. Štýrského, a Jan Baltazar ze Schrattenbachu (1547–1618), hofmistr arcivévody Ferdinanda II.[zdroj?] V letech 1837–1848 zastával dědičný úřad rod svobodných pánů z Hammer-Purgstallu.[25]
- 1596 (20. 10.)[25] – 1611 Maxmilián ze Schrattenbachu (1537–1611)
- ?–? Otto Jindřich ze Schrattenbachu
- ?–? František Antonín ze Schrattenbachu (5. 5. 1712 Štýrský Hradec – 22. 5. 1783 Baden u Vídně)
- ?
- 1837–1848 Josef z Hammer-Purgstallu[25]
Korutany
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat ze Stürgkhu.[26]
- 1751–1801 Kristian August Seilern (22. dubna 1717 – 15. listopadu 1801 Vídeň)
Kraňsko a vindická marka
V roce 1848 nebyl úřad obsazen.[26]
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[26]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ KOVÁŘ, Matěj. Korunovace císařovny Alžběty, chotí Karla VI., na královnu českou dne 8. září 1723 (dokončení). S. 129–139, zde 133. Sborník historického kroužku [online]. Družstvo Vlasť. Roč. (1904) V., čís. 3, s. 129–139, zde 133. Dostupné online.
- ↑ a b c d PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 14. (německy)
- ↑ Prags gegenwärtiger Zustand unter Leopolds II. Regierung, oder Anweisung für Fremde, welche alle Merkwürdigkeiten dieser Haupstadt zu wissen wünschen. Prag: Kaiserlich königliche Hofbuchdruckerei, 1791. Dostupné online. S. 172. (německy)
- ↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 155.
- ↑ NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 74. Dále jen Po stopách Valdštejnů.
- ↑ a b HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Praha: NLN a Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013. 422 s. ISBN 978-80-7422-233-7, ISBN 978-80-7308-451-6. S. 687.
- ↑ a b VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 203. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.
- ↑ ADÁMEK, Karel. Z pamětí korunování českých králův. Třebíč a Praha: Jindřich Lorenz, 1890. S. 98.
- ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 99.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 24.
- ↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.
- ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 99. Dostupné online.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Po stopách Valdštejnů, s. 22
- ↑ a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 296
- ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 331
- ↑ Po stopách Valdštejnů, s. 77
- ↑ Matrika zemřelých 1804–1866, rok 1832, Mnichovo Hradiště 13, pag. 114 [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Matrika zemřelých 1804–1866, rok 1858, Mnichovo Hradiště 13, pag. 322 [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník naučný. 6. díl. Čechy – Danseur. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546.
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 429. Dále jen Almanach 2017.
- ↑ Almanach 2017, s. 430
- ↑ Almanach 2017, s. 431
- ↑ a b c d Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1835. Achter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1835. Dostupné online. S. 55. (německy)
- ↑ a b c d Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1629. (německy)
- ↑ a b c FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
Související články
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nejvyšší_kráječ |
